kolika kartách mám dát?« Pan král rozkáže třeba po třech nevolených (nebo jinak, jak se mu líbí)! Šerha rozdává; napřed p. králi, po té pořadem v levo každému sedláčkovi, naposled sobě. Nikdo před časem se nesmí dotýkati karet, nechee-li býti »právem« od šerhy potrestán. Rozdav karty šerha, nastaví p. králi »právo« a řekne: »Pane králi, sbírejte karty! sedláčkové za vámi, a já, šerha, stará šelma, naposled!« Pan král položí kart na »právo« (figurou dolů), za ním sedláčkové po pořádku, šerha naposled. (Zbylé karíy nechají všickni před sebou na stole ležet.) Sebrané karty vezme šerha do ruky, položí »právo« na stůl a dívá se, kterou figuru jaké barvy dal p. král, a jakou na to dali ostatní, a zdali kdo páně královu figuru přebil vyšší figurou téže barvy, kdo ji přebil, toho si pamatuje. Pak se zeptá prvního sedláčka v levo: »Sedláčku, pověz nám, komu ten štych patří?« Ten hádá někoho, komu myslí, že štych patřil; neuhodne-li, obrací se šerha k p. králi se žalobou: »Pane králi! Přišla žaloba, že tento nepočestný sedlák neví, komu ten štych patří! Co mu mám za to dát?« — Pan král usoudí libovolný počet ran buď větrových {šerha právem vyplácí na dlaň jen ve větru, aniž by se ruky dotekl) nebo koudelných (š. právem dlaň hladí), nebo železných (citelně), hvízdavých a jinak (může se ještě stupňovati).

Předal-li šerha, sedláček mu předané vrátí. Sedláčkovi jest se za trest pěkně poděkovati, čehož kdyby opomněl, žaloval by šerha p. králi: »Pane králi! Přišla žaloba, že tento nepočestný sedlák nepoděkoval! Co mu mám za to dát?« a p. král by usoudil nový trest a větší. Pak obrací se ku králi a praví: »Pane králi! Přišla žaloba, že tito nepočestní sedláčkové ženy doma bijou, po hospodách pijou a žádného štychu nemají! Co jim mám za to dát?« Pan král usoudí, po kolika jakých mají dostat. Šerha vyplácí všecky, vyjímaje toho, kdo uhodl.

Hra s ostatními kartami též tak.

Zpěvák zamíchav karty, dá sjímat. Hráči sázejí obyčejně po krejcaru, zpěvák proti nim dá tolikéž. Sejmuté karty vezme do levice figurami dolů, bére po jedné s vrchu a obrací je na stůl, zpívaje dle nápěvu prvních čtyř taktů na př. národní hymny: »Sedům, ošum, devět, deset, spodek, filek, král, eso!« — Shoďuje-li se jedno zpívané pojmenování karty s vyhozenou na stůl figurou, vyhrává zpěvák, nesho-duje-li se ni jedno, vyhrávají hráči.

První vyhrání z kapsy a z kabátu svlíká. — Peněz do hry nepůjčuj, prohráš! — Peníze do hry půjčené vyhrávají. — Prohrává-li hráč, buď si přesedne na jiné místo, buď otočí židlí, nebo čepicí (kloboukem) na hlavě, aby se mu štěstí obrátilo. — Druh druhu pro štěstí drží (mačká) v pěsti palec. — Z peněz se nevydávej; poslední krejcar si nech pro štěstí! — Ať si jsem bit, jen když se peru (t. j. ať prohrám, jen když hráno)! — Kdo má štěstí v kartách, nemá ho u děvčat (a i naopak)! — »Čertovy lístky« říkají kartám, a »obraceti placky« == hráti karty.

Ve sklonění »sedma« a »osma« udrželo se tu ještě dvojné číslo ; říkajíť hráči: »dvě sedmě«, »dvě osmě«; jinak tři sedmy, čtyři osmy.