Jak přešli Slánští z poddanství v ochranu.

Když zuřil již 20 let běs války třicetileté a když na místech, kde bývala zámožná města, zbyly jen zbořené domy a trosky, přikvačila i na město Slaný doba nejtrudnější. Bývalý soused města toho, nyní zástavní pán a nejvyšší purkrabí v Cechách Jaroslav Bořita z Martinic koupil za 283.000 kop město Slaný dědičně.

Již dne 30. srpna 1638 povolána byla všecka obec města Slaného na radnici, aby Jaroslavu Bořitovi uvedena byla v mac dědičnou od kom-missaře. Obec shromáždila se na rathous; v jejím čele byli Augustin Ko-sina, Jiří Hanžburský, Václav Votický, Samuel Křižovník, Tomáš Radnický, Jan Jirásek, Václav Ron, Samuel Šťáva, Jan Jeřabina, Jiří Suliva, Jan Horaň a Jan Gynk Z rathousu povoláni byli všichni do panského domu Ladařovic a tam četlo se u přítomnosti všech poručení, učiněné panu •kommissaři, jenž byl zřízen k tomu, aby panu Jaroslavu Bořitovi město postoupil a odevzdal v poddanství. Po přečtení předstoupil hraběcí regent Jakub Veltrubský a přijímal od přítomných místo pana hraběte slib dědičná poddanosti, věrnosti a poslušnosti. Všecko to sliboval nejprve rukou dáním za celou obec Křižovník, primas August Kosina, potom ostatní konšelé a konečně všichni jiní měšťané, sousedé, sousedky a vdovy. V domě Ladařovic byli shromážděni i obyvatelé vesnic a ti slibovali mimo všechno to, co slibovali Slánští, i člověčenství. Když slib byl ode všech vykonán, prohlásil pan regent, že pan hrabě Jaroslav Bořiía z lásky ke svým novým poddaným daruje sousedům slánským sud vína hodného a poddaným vesnickým sud piva hořkého.

Tak dostalo se město Slaný v poddanství a zaslalo v něm do té doby, dokud rod Martinický po meči nevymřel. Posledním pak po-