Za tou příčinou podal sbor občanstva 10. ledna 1795 krajskému úřadu, uváděje, že za zaplacení výloh se zaručil, písemnou žádost, aby schválil způsob, jakým chtěli občané útraty tyto po nastalém vyrovnání zapraviti. Prostředky ty byly: 1. Prodej »Lieferungsassecurationsscheinu«, náležejícího obci 690 fl. 21 kr., 2. placení tříletých špalků ročně 200 fl., 700 fl., dohromady 1390 fl. 21 kr. Podepsáni byli: Jan Nedwied, purkmistr, Daniel Smola, rada, Vojtěch Daniel Brejcha, rada, Jan Kinský, rada, Jan Cinneř, repraes., Ant. Pagán, repraes., Ant. Fendrich, Frant. Mareš, Ant. Brožovský, Frant. Lidický, Bernard Neumann, Frant. Kinský, Leopold Tlustý a Petr Rodí. Žádají, aby naznačený způsob platební byl schválen a aby nařízena byla krajská kommisse, aby při ní občanstvo se přesvědčilo, že tento* plat jest nutný, a aby tak celá záležitost byla ukončena ku spokojenosti všeobecné. Dále podána byla žádost ku krajskému úřadu, aby bernictví obce odděleno bylo od berní kasy vrchnostenské.

Žádost ta vyřízena byla od hejtmanství již 22. ledna 1795 v ten smysl, že krajský úřad uznává, že obec Slánská jsouc chudá a nemajíc jmění obecního, právem musela vynalézti k zaplacení útrat zvláštní způsob . placení. Tento způsob placení schvaluje tím spíše, jelikož za nejvýhod-

• nější uznán byl občanstvem vším a jelikož zajisté jest spravedlivo, aby zvláště tak zastaralý dluh 400 fl. Václava Hádka mohl býti zaplacen. Co se týče oddělení bernictví obecního od bernictví vrchnostenského, nezávisí povolení to na úřadě krajském, nýbrž magistrát musí se ucházeti o oddělení to u vysokého úřadu zemského, při čemž chce krajský úřad obee podporovati. Magistrát obrátil se tedy na veleslavný zemský úřad v Praze a prostřednictvím Rakovnického král. krajského úřadu v Slaném bylo mu 26. července 1795 oznámeno, že oddělení toto se potvrzuje a začátkem vojenského roku 1796 zavede. Čtyři latinské básně oslavovaly osvobození

Slaného.

Z rozmarných skladeb středověkých, jimiž se žáci i mistři bavívali, vedle Závěti Oslovy a podobných, většinou satyrických plodů, skládaných bezvadnou klassickou latinou na obveselení i pro škádlení, záhy rozšířila se »Závěť vepře Korokota« (Testamentům Grunni Corocottae Porcelli). Aspoň již sv. Jeroným vyčítá, že se baví mládež ve školách touto rozpustilou skladbou.*)