čísti a užitečný.

Vykladač spisovatel této knížky veselé mysli jsa čtenáři pozdravení a všecko dobré vzkazuje.

Tento kšaít a poručenství nějakého vepřka, (výborný čtenáři) od dávného času sepsán jest jazykem latinským, v němž činí se slušné i také důtklivé s strany obyčejův mnohým osobám poručenství. Kdož jej pak koli spisoval, dá se znáti, že ten nesměje z neslušných obyčejův mnohých lidí trestati, učinil to pod žertem a jako pod nějakou poličkou.

Kterýžto kšaft já vykládaje, v několika místech rozšířil jsem. přidávaje věci k tomu náležité. Ty pak kdožkoliv budeš čísti, ochotně, čtenáři, čti veselým obličejem a jestliť tu také co ukázáno, k tomu se směle přiznej, přistoupíc sám k sobě i v své svědomí nahlédnouce, neboť není tak žádný žert marný, aby v sobě něco nezavíral. Měj se dobře, čti sobě s ochotností a veselím.

Poněvadž rukou svou nemohl jsem psáti, rozkázal jsem jiným po sobě psáti. Řekl jest mi kuchlmistr: Poď sem buřiteli domu, ryteli země, běhavý vepřku, dnes odejmuť život. Korokota vepřek odpověděl: Učinil jsem co, zhřešil-li jsem v čem, potloukl jsem nádobí nohama svýma, prosím tě, pane kuchaři, odpust mně to, a neodejímej mi mého života, za který tě žádám. Kuchelmistr pak řekl: Jdi kuchtíku a přines mi z kuchyně řezák, ať toho nezbedného vepřka zakolím. I polapen jest vepřek v ten čas na konec masopustu, když to nejraděj: lidé jedí — vepřové pečené s smaženou cibulí, a veden jest před Kuthana a Vopepřila, tak řečené na len čas nejvyšší soudce. Když pak uhlídal, že jest na smrt odsouzen a že musí, by nechtěl, umříti, prosil, aby mu prodlili života jeho za hodinu a kuchaře žádal, aby mu nezbraňoval poručenství a kšaft činiti. Což i dopuštěno jest mu. — A on pak povolal dvou svých vlastních

Tei-gillus sign.

Celsinus sign.

Offellicus sign.

@

Cymatus sign

@