rodičův, aby jim pokrmů svých, kteréž měl sám užívati, zastavil a takto řekl: Starému otci mému přítomnému — odkazuji, aby mu dáno bylo třiceti korcův žaludův vyzrálých a čistotně vypravených. A matce mé vlastní, ukálené, — odkazuji, aby dáno bylo teplého mláta čtyřiceti džberův. Též i sestře mé ušlechtilé, při jejížto smlouvách nemohl jsem býti, odkazuji, aby dáno bylo ječmene třidceti korcův. K tomu všem těm ještě odkazuji čtyřiceti džberův pomejí, aby je pijíc a pokrmů napřed jmenovaných užívajíc na mně nezapomínali i smrti mé brzké a nevinné s velikým krchtáním i mlaskáním litovali. Z těla mého, rozkazuji, aby byly dány ševcům štětiny na dratve. Kůži odkazuji na knihy, aby ní svrchu hladce povláčené byly anebo k nim na pevná zapínadla. A bezzubým babám své pevné a tvrdé zuby. Řečníkům a mluvným jazyk. Prašivým a všivým svá kopýtka, kterýmiž by svrab s sebe dolů sháněli. Dětem měchýř. Hráčům a čtverákům kotníky místo kostek. Knížatům a pánům své pevné uši, kterými by soužené a pokorné lidi prosící slyšeli.

Pyšným a nadutým, kteříž všemi jinými pohrdají, oči, aby vysoko ne vždycky, ale také někdy nízko hleděli a co jsou, pamatovali.

Poslům a jiným pocestným lidem sádlo, aby sobě obuv vymazali, maje na cestu jíti. Pečlivým a starostlivým pysky proti souchotinám, kteréž z velkého pečování starosti na mnohé lidi přicházejí. Leikům neučeným a neústupným pokrytství, chytrákům mozek, nebo takoví málo ho mívají pro veliké na daremné věci myšlení. . . . Hospodářům nelenivým a opatrným polty, plece a jeyzku droby, kteréžto "všecky věci k užitečnému požívání jsou, aby zvěšené byly pod učadlými krovy a podlahami. Řezníkům střeva a droby, aby z nich klobás, jelit, jitrnic a nadívanin jiných nadělali. Nestálým a vrtkavým nohy. Nesvorným a bouřlivým, svorlivým a obojetným hlavu, aby všecko sem a tam v hněvu běhajíc převraceli. Lichevníkům a dráčům odkazuji jazyk neb oni toho žádostiví jsou, aby se jim více lichvy dostalo. Šlakem na oudech poraženým a dnami neb podagrami nohy zlámané a chromé majícím čerstvý krok anebo chození. Zpěvákům a žákům trvanlivý a křiklavý hlas. Svárlivým, neústupným krchtání a křik odává, k svárům a k hněvu věc velmi příhodlnou. Lakomým a sobě nepřejícím ustavičnou nešetrnost a skoupost, tak aby se nikdy do sytosti najísti nesměli a napíti. Ženám pak časté mytí v lázni odkazuji. Žráčům a nenasyceným svinské obyčeje při hodování. Zelí aneb kapustu, kteréžto nám za malý a špatný pokrm bylo, Moravanům — Cechům i Slezákům na zelniky a vdolky odkazuji. Utrhačům, zlolajcům, atby i oni svého neduhu dědiče měli, hrdelní bolest a trápení, kteréžto obecně žába říkají. Nesmírně nečistotným a jakoukoliv nezdrženlivostí života zemdleným prašivost naši, anebo jak lidé obecně jmenují: malomocenství. Bojovným, urputným, v hněvu neskroceným a krve prolévačům mordování a smrt rychlou, násilnou poroučím.

Hnůj, jakožto věci ze všech nejzavrženější, také jsme měli oumysl voráéům k hnojení polí odkázati, ale již dobře rozumíme i vidíme, že o něm Kolumělo, znamenitý spisovatel kněh o věcech sedlských, proti