misové obyčejně obětují v lese, v posvátné doubravě, která zastupuje chrám (keremeť) a vztahuje se k některému stromu jako k božstvu.1) Obřad se vykonává celým společenstvem. Hlavní božstvo, jež žertvou má býti uctíváno, jeví se nebe a bůh hojnosti. Modlí a obracejí se na východ k slunci, dárci všeho blahobytu. Pořádají při tom hry po dvojici, ale varují se, aby za hlučného reje netančil se svou ženou muž. Jménem vyšší bytosti se blahořečí mladým ženám, jež byly od poslední slavnosti provdány. Obřady, jež se s velikou zevrubností provádějí, nikdy se nesvěřují samotnému dárci, naopak tomuto se zůstavuje pouze na vůli, aby si vyvolil za prostředkovatele některého starce, který náboženské předpisy a zvyklosti si dobře osvojil. Stejně jako u Bulharů, též u Čeremisů se zaměňují krvavé oběti za chléb, který svojí podobou mnohdy představuje obětované zvíře, ku př. mívají tvar koníčků a pod. Naznačuje se tím: »Mocný vládce nebeské klenby! Hodlali jsme tobě na počest přinésti oře s bujnou hřivou, chudí však j^sme a proto se osmělujeme aspoň podobu zamýšleného kurbanu tobě předložiti.«

Velikou podobnost s těmito obyčeji prozrazují nám i velikoruské, jež se konají na den sv. Eliáše, Petra i jiných světců. Ve vologodské gubernii ještě nedávno na den sv. Petra vodili do chrámu vola, zabili jej, uvařili maso v kotlů a všichni obyvatelé vesnice častovali se tím na hrobech. Vesnice z okolí přísně dbaly pořádku, aby po sobě přinášely . zaslíbený dobytek, z něhož část se oddělovala ve prospěch kostela, jako se děje doposud na některých místech v Makedonii.

Proslulý cestovatel za minulého věku v gubernii permské Lepechin viděl, že někteří vesničané k selskému shromáždění vodili na den sv. Eliáše vola, jiní tele a společně z něho jedli.2) V tulské gubernii v starých dobách pekli chléb z nového žita, nosili jej k požehnání do kostela a rozdávali pak mezi chudinu v celé vsi. V archangelské gubernii na den sv. Eliáše zabíjejí se ovce.3) Souhlas mezi popsanými obřady tří národů zajisté není nahodilý a vysvětluje se z b.ývalých blízkých styků.4)

Staleté spolužití s Turky v povaze bulharské zanechalo hluboké stopy. I podřízené postavení ženy nemálo se tím vysvětluje. Dívky však nikdy nebyly zavírány, jak si libují mustilmani, ani si, nezakrývaly lepých rysů obličeje. '

Mnohdy se žádá, by ženich zaplatil za nevěstu náhradu, což se děje také u mnkedonských Rumunů. 0 sňatku rozhodují nezřídka příčiny hospodářské. Otec ovdoví a proto žení svého syna, třeba mladého, by dostali nové pracovní síly do domácnosti. Bývají v takových rodinách různice, když syn, sotva dospělý, se přemlouvá, aby se oženil se starší dívkou.

Jakmile dívka dospěje, ihned se počíná jinak strojiti, zdobí si hlavu Úpravnou náčelenkou, vybírají se pro ni vzhledné náušnice a zároveň se