v Horním Slezsku; ze tří stran obklopen jest obyvatelstvem polským a na západ německým.

Vesnice S u 1 k o v (Zůlkowitz, Děhylov (Eiglau) a R a k o v pokládají naši vlastenci pruští za polské, lid sám prý praví: muvimy po polsku. Dále dí : »řeč jejich prosycena jest moravismy, protože ve škole až do r. 1874 učilo se česky a pak ve farním chrámu Bavorovském i doma kázalo se a káže po našemu. V Sulkově česká křesťanská cvičení, litanie, zpěv ustoupila německým; v Děhylově v kapli sv. »Mikoláška« posud se ještě udržují. Starší lidé mají kancionály české. Blízké sousedství Němců neškodí tak Děhylovu jako Sulkovu.*

Ze Sulkov, Děhylov, Rakov vydávají se nyní za polské, ačkoli sama vláda uznávala je za české, zřídivši jim české školy, vysvětlujeme tím, že obklopeny jsou polským živlem, a z intelligence nikdo není. kdo by je udržoval v tradici o příslušnosti k národa českému. Kdyby Děbylov, Rakov a Sulkov byly polskými, pak by to byly jediné tři osady polské v arcidiecea Olomoucké.

V Bavorově káže se jednou česky, jednou německy; dříve, asi před 20 lety dvakrát česky, jednou německy. Pozorovati, že čeština nápadně uhýbá ode všech protěžované němčině, až se to lidem nelíbí. Jeden stryk dal této nevoli průchod, řka: »Po mši sv. k požehnáni zamatlum němečku pěsničku, i dyž je české kazani.« Ve chrámu farním není nápisu českého, jenom ve dřevěném kostelíku sv. Josefa, pocházejícím ze XVII. století, uzříš česko-německé nápisy na křížové cestě. Podotknouti dlužno, že chrám tento chlubí se bohatě vyřezávaným hlavním oltářem; jest dosti prostranný pro své poboční kaple a stál by za to, aby podobu jeho přinesl některý náš časopis. V Jarohněvi (11.00 duší) mluví se nyní se dvou třetin česky, ostatek německy.

Aby pozornost na Bavorov a jeho okolí byla obrácena, snad i památka na Bavorov český zachována, vypovím, co mi právě povědomo.

Z Bavorova: 1. Draha, též část města při řece Pštině. Gesta z náměstí Bavorovského do Děhylova ku kapli sv. Mikoláška. Úřední název jest: Ratibořská cesta. 2. Na brně (Birngasse). Dle vypravování stál při trati této kdysi celní úřad. 3. Li chana mezi Bavorovem a Macejovým keřem (Maciowakrz) až na hranice Kozelského okresu. Asi uprostřed liehanš prýští se »studžěnka«, k níž odnáší se tato pověsť: Starý Bavorov byl daleko větší než nynější, jeho. domy a ulice rozkládaly se po celé lichani. Obyvatelstvo zpyšnélo pro bohatství a slávu a v nepravostech hledalo obveselení. Proto náhle dostavila se pomsta. Neočekávaně ukázal se »smok« (drak) a pozřel pyšnou část Bavorova na lichani, zůstaly jen nynější ulice. Ludže opovědajum, že při té studžence slyšeli tych zapadnutých na druhým svěčě volač, koláče peó, huái vřeščeč.