Váš list mne předešle obradoval, jakž jsem vyrozuměl, že jste oba zdrávi. Slovař Jungmannův dohotovený, o kterém i P. Patron zprávu, na který se vele těší, dáti ráčil. Srdečně Vám přeji hojného světla veškerých mluvnic slovans., aby jste v bázni Páně a zdravě počíti a skončili ráčili, já se, milý Příteli, osmělím slůvko pronesli jako prostý grammatikář: Kdyby jste ráčili polské spolozvučky totiž: cz, sz, rz a j. v. v jednoduchá písmena č, š, ž atd. proměniti; nebo nač zbytečných písmen nepotřebných? Proč dvě písmena, když to jedno může zastati? Našincové slaří také v onom způsobu psávali, a my nyní nepíšeme. Ať se Polané drží Slovanů a ne Franků, Angličanů a Němců. Kdyby hleděli raději v pravopisech svých se sjednotiti, a ze spisů svých sem a tam potroušenou od Jesuitů latinu a od Němců němotu vyčistiti, byloC by lepší a moudřejší. Ku vyplnění místa mají dost co Sarmate psáti. Račte odpustiti, že svou myšlénku dobromyslnou pronáším Grammatiky polské mám dvě : 1. Jana Monety od Daniele Vogla 6té vydání ve Vratislavě, Hirschbergu a Lise 1794 a 2. od Jiřího Sam Bantky ve Vratislavě 3tí vydaní 1824. — Ráčíle-li první poroučeti, pošlu ji budoucně. Matici české posílám 10 zlatých na stříb., 4tou desítku, rád bych to všecko doplnil, ale na počátku jest plno vejloh na rozličné věci při nastoupení ťar.

Museum Národ, obětuji: 1. Vejtah Světa, český spis, ale počátek schází. 2. 2 stříbrné mince a 2 měděné penízky. Já sám piluji neustále na »Obraně pravdy katolické proti odporům akatolickým«, ku kteréž mne pt. P. arcibiskup vid. Milde ponukl, až ji dohotovím, myslím do Prahy přijeci.

NB. Podmoklšlí sousedé jako Patronové své učírny zvolili jedno-hlasitě mého bratra Františka, učitele Březinského, za svého učitele 20. dubna 1833., podali praesentací panu vikáři Jaegrovi Radnickému, kterouž nechtěl nikterakž, jenž dobře se vším zaopatřena byla, přijmouti a k slav. konsistoři doprovoditi, protože nechtěli jeho provisora Čermáka

za učitele (jenž Mu-----------dobře —) zvoliti; protož to k slav. Guber.

v květnu 26. r. 1833 zanesli. Opět 31. říj. 1833 znovu k slav. konsistoři stížnost vzali, a. opět když hleděl sousedy skrze list svůj na ně psaný rozdvojiti, 16. ledna 1834 žalobu na oba ouřady nadjmenované zanesli, a až posud, již 3/4 léta trvající lhůta, ničehož neobdrželi. Pročež Vaši Laskavost vřele prosím, kdyby jste ráčili se pt. D&stoj. P. Pěšiny konsi-stořní rady poptati, což by P. vikář k namítání měl. Já ale vím, že by byl povinován — — vrátiti, jak slyším. — Bratra bych rád měl u sebe, aby mi jako spoluvlastenec pomohl psáti a pracovati; nebo jeden druhého doháněti musí, aby láska neustydla k vlasti. Přitom mám rozličné spisy,