Hromové kameny (předhistorické mlaty) v XV. a XVI. věku.

Několikráte již bylo psáno v tomto listě*) o hromových kamenech či klínech, jakž lid český nazývá z hadovce neb diabasu vyrobené mlaty v poli nalezené, o nichž se domnívá, že bleskem s nebe sjevše do země se zaryly, a jimž připisuje divotvornou moc. Odvracejíť prý požár a zahánějí kroupy. Jimi zažehnávají se úbytě a dětem božec a prášek z nich šestinedělkám pomáhá ku zdáví.

Také na Moravě a Slovensku**) jest pověra v hromové kameny (zřídka klíny) velmi rozšířena. Čím silnější blesk, tím větší kámen a tím později opět vystoupí na povrch ; některý již po sedmi dnech, jiný po sedmi měsících, ba i po sedmi letech opět se objeví. V Horůácích na Slovensku není prý téměř stavení, kde by nechovali aspoň zlomku hromového kamene. A jaká nezřídka moc se mu přikládá; mnohá stařenka, jež si jím pomáhá k živobytí, nerozloučila by se s ním za žádnou cenu. Hospodář v Suchově žádal za zlomek sekerky 5 zl., a to ještě že ji prodává pod cenou, ježto prý jí vyzíská do roka spomáháním« i třikrát tolik.

Pověra ta rozšířena jest ode dávna, ba podléhali jí i vzdělanci. A což se diviti, když sám Balbín o předhistorických popelnicích se domníval, že v zemi rostou!

Kliment Čermák +) nalezl v Čáslavi v dílně hrnčířské z XV. věku sekeru zelenavé horniny (nevím zda diabasu neb hadce) vyhlazenou. Zcela přirozeno, že řemeslník, stále ohněm pracující a proto až k obvodu města vypovězený, sám svůj majetek pojistiti hleděl prostředkem, jenž tehdy byl vysoce ceněn.

Jak vysoce byly ceněny v XVI. věku hromové kameny jakožto po-máhači v nemoci a také as v nebezpečí ohně i u samých úřadů světských a duchovních, o tom svědčí zápis v »Liber memorabilium« I. města Nového Bydžova na str. 535. Léta 1595 v pátek po sv. Lukáši, stala se smlouva přátelská celá a dokonalá mezi Kateřinou Šklibkou s jedné a Janem Sírussneyderem, zlatníkem, s druhé strany: Jakož jest mezi nimi nějaké nedorozumění bylo strany nějakého kamene, který ženám těhotným k porodu nápomocný býti by měl, kteréhož zlatník Jiříkovi Adamcovu propůjčil, a on Jiřík zase Kateřině Šklibce, a mezi nimi se ztratil a k zmrhání přišel: Takto jsou se skrz pány přátely smluvili a na nich snažně přestávše přestati uvolili, předně, že Kateřina Šklibka za takový kámen jemu zlatníkovi dáti má 6.kop gr. čes. a čtyry sáhy dříví, však rozdílně hned při smlouvě aneb ve 2 nedělích pořád zběhlých 2 kopy