danství pomíjí. V tom již vojsko táhne a sedláky poráží. Mezi veselící se sedláky přichází správec a vyčítá jim jejich odboj i vysmívá se nezdaru selské vojny.

Že děj hry náleží do r. 1775, svědčí mnohá její místa; na př.: >Dle proroctví Sibylly, až přej se budou psát léta lichou, bude naděje k svobodě a robota pomine.* A Harapát, osoba hry, vzpomíná: »Než nám přijdou tři sedmičky (totiž rok 1777), potrefí nás mnoho zlýho.< Konšel vykládá jeho obavu podrobněji: »Dyž přej se budou psát léta lichou, nejhorší časy a soužení přídou; v tom nastane selská vojna.* Rychtář nařizuje: »K selské vojně bez meškání se dostavte,... třeba se proti nám postavil Laudon.« Důležitou jest tu i část řeči rychtářovy: »Taky chceme mít patenty, co císař vydal před štyrma lety, dyž nám dal numera k vojně, vobdařil nás všechny hojně!* Patent o domovních číslech byl vydán dne 15. prosince 1770, prováděn r. 1771, jest tedy děj hry z r. 1775.

Závěrek i mnohá jiná místa hry svědčí, že nebyla sepsána po r. 1780, neboť by byl původce musel vzhledem k událostem r. 1781 jinak stylisovati některé části její.

Spisovatel této divadelní hry není znám. Někteří domnívali se, že nejspíš ji sepsal bývalý soukenník a (od r. 1779) učitel ústecký Jan Jahoda (f 1824), avšak spíše prý byl skladatelem jakýsi Kumpošt, o němž bližších dat postrádáme. Ať byl již spisovatelem kdokoliv, zůstavil po sobě práci, jež náleží mezi nejzajímavější tohoto druhu.

Řečmi jednotlivých osob jsou přiměřeně vystiženy názory tehdejších různých vrstev obyvatelstva. Tu přísný správec se svým drábem Martinem zastupuje směr vrchnostem zcela příznivý. Na druhé straně zase zvláště rychtář, konšel rebelant Svatoš, starší obecní a sedláci Harapát a Vodvárka jsou mluvčími utiskovaného lidu, jehož bídu líčí mnohdy přímo drasticky. Oba směry narážejí na sebe z počátku umírněně, avšak odpor lidu, živený pověstmi o domnělém patentu císařském, vzrůstal a mohutněl, až dospívá k rozhodnému konfliktu, v němž objeví se záblesk lepších časů, však přece ještě na čas podléhá lid selský, jehož tehdejší stav starší charakterisuje. Správec odporuje a hájí starý řád.

Na pověst mezi lidem kolující, že vrchnosti zatajují pravý císařský patent o zrušení roboty, naráží konšel, když praví, že, »když něco dobrého pro ně do rukou vrchnosti přijde, jim to nikdy nevydají*. A rychtář se rozhcrluje: »Dycky nám straku na vrbě ukazujou a nás darebně konfes-sírujou.* Příčinu takového jednání neupřímného vystihují slova Vodvár-kova: »Bude vona vrchnost, jak říkáváme, metlu sama na sebe vytahovat a poddaným proti sobě do rukou dávat<.

Mezi lidem byla rozšířena rozmanitá proroctví, z nichž lid soudil, že nastane záhy náprava. Harapát o tom zajímavě se zmiňuje: »Já sem hned u mýho dědka čítával to proroctví Slepýho mládence, pak tej Sibylly* a t. d. Vodvárka přisvědčuje. Taktéž soudí konšel.

Zajímavé jsou v této hře stopy lidových zkazek o zlatém patentu. Harapát praví o tomto »mandátu« správci: »My dobře víme, že mandát