nejdříve hospodyni, potom ostatním domácím, začež jemu každý do taba-těrky pustil peníz, kterýsi profous nechal a s ostatními-dárky neodváděl.

Dárky, kterých Řehoři dostávali, byly: peníze, hrách, mouka, suché švestky. Denně obešla se obyčejně jedna obec. Po vykonaných obchůzkách vystrojil pan učitel hostinu — strouhanou polévku. Než se domů rozešli, dostal každý účastník čtyři nebo pět »dobráků* na ruku a hrnek pučálky.

Verše zpívány a odříkávány tyto :

2. Herous, herous, pojďte ke mně,

nařízení slyšte pilně; pan kaprál

dal poručení,

abychom hned bez prodlení naše

šiky spakovali,

k marši připraveni byli.

Postěhujem se na Rusa,

neb nám na záda klusá.

@

3. Pan kaprál sem, pan kaprál tam,

já si od něho nic rozkazovat nedám,

na vojně jsem se dvanácti husarům

vysekal,

za to mne císař pán stříbrným

penízem obdaroval.

@

4. Já jsem od toho regementu felčar,

beru od pucování krejcar,

fousy vozím do Prahy, jak tam

hodně platějí,

po krejcaru, po groši,

to jsou fousy nejdražší.

@

5. Já jsem chlapík jurista,

mám kalhoty za tři sta,

pověsím je na kolík,

nestojejí za troník.

@

6. Já jsem malý žáček, zpívám jako

ptáček,

kdybych kaši s medem jídal, ještě

bych vám lepší zpíval

@

7. a) Na vojně mě všecko mrzí,

uteču vám jistě brzy.

b) Až poběhneš, zavolej mne,

utečeme oba stejně.

@

Tak byl teký jeren muž, ten míí ženu, ta žena byla moc hloupá, hale hospodařit spolou humíli zrovna dost. Tu se jednou stálo, že ten muž nebyl doma a přišel von zrovna tenkrát do stavení žebrák a dy se pomodlil a dostál almužnu, zacel vo nouzi.

»Tak ji znáte ?« povídá ženská. — »Pro pána Jána! Habych jí neznal! Dyjť se mnou vostává pod jednou střechou!* — »Ták! Ha nevzel byste jí něco vod náš?« — »Vemu, vemu rád! Proč pa bych nevzelU svoloval člověk. Ženská vorevříla truhlu ha za chvlku vysypala před