str. 260
Sedlák. Sousedé! Běda mu, bude-li nás chtět zdržovat. Ted nejni už pomoci, musí to dát, sic mu ani nohou odsud nehnem, a budem zde s jeho největší škodou z jeho foroty trávit. Prohlídnem mu dokonale sklep i kuchyň a v ničem si nouzi nedáme.
V odvárka. To by nám ještě chybovalo, abychom se zde hladem mořit měli. Sousedi, počkejte, já hneď nejakej panket přinesu. (Odejde.)
Starší. I šak sme se beztoho na něj a na to jeho žrádlo dost naplatili.
Konšel. Máte dobře, sousede, nic nebudem litovat. Ale, kdo by to byl do kmotra Vodvárky řekl, že tolik smělosti má? Sousedi, jak je vidět, my ho musíme taky do ouřadu povolat. Takových šikovných a smělých lidí je často zapotřebí. Kór teď.
V Odvárka (vejde). Starost na Stranu! (Nese pivo ve žbánu, chléb pěkný a pečeni
neb něco jiného). Jezme, sousedi, je všeho hojnost, já mu to dobře prohlíd. Pivo ani za dva dni nejsme v stavu vypit, co ho ve sklepě má, a masa a chleba a tak dále, toho je z fúru. (Krájí ??«? a kažaému dává.)
Konšel a ostatní (jedí a pijou). Teď si to posuďme, jak oni ty páni pěknej chlebíček lupaj, a my kontribuenti a usedlí lidi sme rádi, jen když dosti černej máme.
Vodvárha. Inu, jak nám toho Pán Bůh požehná, tak to máme, ale takoví páni, milej sousede, ty s tím nevernou za vděk, voni musejí mít dycky něco extra.
Starší. Hola, někdo přichází. Skovejte honem ty zbytky do pytle, šak oni se nám budou hodit.
VodvárJca (akovává do pytle chléb).
Rychtář. A já zatím to pivo dopijú. (Pije.)
