Rybayova sbírka českých přísloví.

140. Hleď, abysi se nespálil. H. e.: Nic všetečně nezačínej! 141. Hleď, abys nezabloudil, nezmejlil. Idem. 142. Hoden dělník záplaty nebo: hoden dělník pokrmu svého. H. e.: Dej mu, co jeho jest. 143. Hodná poklička toho hrnečka. H. e.: Sešli se dra stejní kluci. 144. Hodíš se zadu na vůz, abys brzo vypadl. H. e.: O chytrácích tak říkáme. 145. Hol na dlani, kde nic není. H. e.: Nic nemá. 146. Holič lazebníka drbe a čert ďábla nehubí. H. e.: D v a rovní se vadí. 147. Horké železo nejlépe se kuje. H. e.: K d y ž příležitost, užívej jí. 148. Hotov pěšky i na koni. H. e.: Ke všemu hotov. 149. Hrdý se pyšnému, rovná. H. e.: Vadí sé chuderák pyšný s druhým o předek. 150. Hrncují se praví dva chodci. H. e.: Přezdívají. 151. Hrnec kotel kára, černá sta ¦oba,nebo: hrnec hrnci káže, oba černí jako saze. H. e.: Dva černí se špincují. 152. Hrubýho díla pacholek. Pravý zevel. H. e.: ? ničemuž se nehodí.

153. Každá liška svůj ocas chválí a blázen copy. H. e.: Suum cuique placet. 154. Kac, kotě, od mléka, vel: Č u c, macku. H. e.: Rád bych to měl, d i pryč! 155. Kam vítr, tam plášť. H. e.: Je nestálý. 156. Koupej se, drže se břehu. H. e.: Nedávej se do nebezpečenství. 157. Kouří se za ním. H. e.: Nestydatě zapírá, oj promluvil. Patrnou nepravdu hájí. 158. Každý hřích svou výmluvu má. H. e.: Žádný se za vinného nevyzná. 159. Kaž se lačnému postiti a sytému sedláku mlátiti: vel: kaž ve lnuvorat. H. e.: Všechno svým časem má se poroučet a dělat. 160. Kázali mu tři krále napsati. H. e. : Nemilého vypudili z domu. 161. Kdo v neštěstí, všech no se ho štítí. H. e.: Pauper ubique jacet. 162. Kdo v peci býval, umí jiného tam vožehem hledati. H. e. S uo pede metiri. (Horác. I. Epist. 7. 7.) 163. Když ovci stříží, koze řiť lupá. H. e.: Vida neštěstí cizí, hleď ujít svého. 164. Když nemůžeš přeskočit, podlez! H. e.: Kde síla neplatí, pokora pomáhá. 165. Kdo maže, ten jede. H. e.: P e c u n i a e o b e d i u n t omnia. 166. Kdo s y t, ten táhne. H. e.: Munera placant h o m i n e s deosque. 167. Když ruka ruku myje, obě bily bývají. H. e.: Svorná práce mnoho dobrého činí. 168. Kdo slíbí, ten dej! H. e.: Těžko za jiného slíbiti. Promissum čadit in dantem. 169. Kdo čeho nezkusil, neumí o tom rozprávět. H. e.: Zkušenost nejlepší mistr. 170. Kde milost, tu oči, kde bolest, tu ruce. H. e.: Mi-ovník miláčka vždy v očich nosí, nemocný proti nemoci vrčí. Oculi šunt in a more duces. 171. Když kocour Přijde, myši v kout lezou. 172. Kde husy, tu smrad a šteboty, kde ženy,