A nasi taíýnet utladli zejtla telátto! — Petřík : Áno, ukladli, kúpili, ty tlúbo. — ? ????, Mařenko, žaluješ na nich, dyť ste kamarádi — A Petřík mé može nabit?

U dveří obchodu: Kdo ti dával to cukroví, Jožko ? Tá gulatá (tlustá) ? — Neej, ta tenká (štíhlá).

Korvetní lékař s pánem v civilu jdou dědinou. Julka: Aha, Frantino, henkaj ide cigán. — Nóba, cigán, dyť to néni cigán, dyť je to veterán. Pán v civilu : Von zwei Uebeln das kleinere, meint das Mädchen.

Tetičko Šebestová ! — Co chceš ? — Tento Frančičí Kočičí (František) mě nezmôže, jak ho plesknu, hneď se převalí jako žaba. — A ne-psevalí, ty si malej, vis. — Áho — Si malej. — Ba ty. — A ne, ty. — A předce ty neutáhneš koně. — A ty nevis, kde je les. — A. vím. — Já vím, rostú tam zmrstky a biče. — A biče ne, pravda, tetičko, že ne, a-že tento Františisko psisko, starý, turkynisko neví, kde je les. —¦ A sak tam byli včera nasi maminka. — Ale tys tam nebyl. — A sak sem byl u strýčka a spadl jim ... — Ehe, on řekl . .. , to se neříká, pravda, teličko.

Majduška: A já sem byla na svadbě, a měla sem dvě marynky (kabátky) hatlasový, a pila sem kafé z novýho hrnečka, a jedla sem s novú žičkú (na svatbu kupují nové příbory, aby mnoho vypůjčovati se nemuseli) a tetka Kača taky budu mět svatbu a vy ne ? — A kde vy máte tatínka (muže), vy nemáte? A nevezmete si? Ani bábečko nemáte? — Dejte si na okno páreček turkyně (kukuřice) a havran vám donese Janíčka. Nám donesl. Vy nechcete? Dyť môžete psat, dyť on bude tichučko, šak uvidíte.

Jožka: My budeme zabijat plase a budeme met itlnice a jelita a povezeme jich do našeho Blna (do Brna strýčkovi), tlalalalala ! A vy nemáte Blno, hm, hm, hm. — Jakubek: A nechsik nemáme, šak my máme štací. (Práva vlastnictví na »štací« nabyl Jakubek dovážeje s tatínkem řízky z nádraží.) — Jožka : Ible! Nasi stlýcek v Blne majú za klobúkem komolastyku. — Jakubek: A my máme v jizbě myší díry, hm! — Jožka: Ühm. V našem Blne je ináč vseckýho, cuklový, papílový růže a lidy, a nedali na sebe plset a domy sú tam táák veliký (natáhne ruku), jak táto luka moja.

Kde ideš, Sapolenko ? — S Boleslávkem pro sůl. — A proč nečekáte na Janíčka, proč mu utěkáte, podivej se, jak plače. — A dyž on je dycky udíbanej (špinavý) a sopel mu teče, tož ho nikdá nechcem spolem. A říká Boleslávkovi osle a Boleslávek ho hned' lepne a on bečí.

Bartoněk: Udělejte mě bič, zas mně ty děcka useplený všecky biče vykradly. — Chcu se hrát na koně a ten potvora Ludvík pudlík (čtyřletý) nechce byt koněm. A než já dojedu dom s koleôkama (od pluhu), dycky mě ukradne špagát, ale šak si nandnu prut a zvixuju ho.

Samomluva čtyřleté Katuše : Počkejte, slazenko, sak vám pôjdu plo ???? (nakupovat), mozete si it sami. Pellovi dajú zastancovi všecko a mně nic. Jemu dali cuklovýho pajduláka (panáka), měl hubu, a on (Petřík) ho svina sezhlal sám a nedal mně nic.