vědět, kerá ma kerýho ženicha na vojně, esli matka protivá temu nic nemá, no všecko z gruntu aby člověk věděl. Lebo dáte to psaní matce, rozškube (roztrhá) vám ho před očima a místová teho grejcara, lebo dvoch, ešče vám do vůle nadá (vynadá). Já nestačím na ten groš (nestojím o ten groš], ale dyž máte dostat ešče huby, je to přece divoký (přespříliš). Kolikrát mosíme si aji ulhat doňďa do domu. To si hned' vezmu zábarkú (záminku), že idú vypučit slaměnky na chleba, lebo co, a nějak tej děv-čině psaní přistrčím, aby staří nevěděli. Ná negdy raci ôúhám za dědinu na ty devčiska, dyž idú z pola dom, nate (tu máte) si vaše škráby (psaní), aspoň je to bez hříchu. Co si myslíte, toť nade mnú oba staří u Kopáčků stáli jak nad Kristem a břeščeli jeden přes druhýho. No Bože, dyž to donesu z počty, mosím to odevzdat, a co já vám za vašu dceru môžu, že ji vojaôisko pše? A vynďa ven, to se člověk ohlídá, esli negde neposlúchal, no ja dostanu nevinně a ešôe se lidi z vás vysmejú. Negdy taky se lidi na vás (na nás) škorpijú, že nečekáte, až kdysi cosi (poslové z obvodu poštovního úřadu přinášejí i zásilky ku podání), až oni se s tým škrábancem doráčijú. Ja, hoďte si ho oknem do izby, my nemôžem celej den čučet v chajdě a čekat, až nám to poznášate. Toťkaj vám stará Bartoštica donesli ? nám proukázku (poukázku), my sme byli na rolu, oni si vám plajvajzem napíší na stěnu: »Položila sem proukázku aji s penězama na okno pod tú hadru.« A byly tam ty peníze, sak je to div. Počta (mužský Hstonoš) : Co pak včil je to přece lepší. Ale dyž byli tým počtů můj nebožtík otec — Pámbu jim dej nebe — jednu se chytli s jedným aji pod krk, a škrtili se pod stolem, po celej izbe se s ním pogúlali (pokutáleli). Tenkrát, dyž negdo nechcél dopis od súdu, mosel ho starosta ? temu donutit. Otec byli aji obecním sluhů, tož na chlapa uderili, že to mosí vzít. Ten draps jich, oni jeho, a ti že se po-richtovali. Včil se řekne: »Chceš, ber, nechceš, nechej tak« a spěš to lidi vezmú, jak prvej. Nekerej strapoč taky se na vás obekne (oboří). Stakra, toť ně jeden do luntů, do potvor a divně a jinač nadal, hneď sem byl ven z chalupy, enom sem se ohlídal, kde je kdo, ale žádnej to neslyšel. Od súdu to nerad nesu, než tak, dyž nesu proukázku, to dui smělo, to mě lidi rádi vidíjú.

Měli jsme již často příležitost otiskovati v Českém Lidu ukázky, jak si lid píše v záležitostech milostných, při zvaní na svatbu a kmotrovství ą pod. Řídíce se příkladem cizích odborných listů, zaraďujeme tuto ukázku listů vojenských. Je to zajímavá četba, pozorovati při novější korrespondenci lidu československého vliv školy a výchovy moderní při názorech a při slohu.