Pověsti o hradě Svojanově.

Hrad Svojanov vzdálen jest asi 3 hodiny cesty od města Poličky na jihovýchod a zvedá se na příkrém kopci nad stejnojmenným městečkem. Ovšem ze starého hradu mnoho se nezachovalo, a většina budov nynějších je původu nového. Hrad Svojanov náležel ku konci 13. století známému českému pánu Závišovi z Falkenšteina, jehož stihl-krutý trest r. 1290 na louce pod hradem Hlubokou v jižních Cechách. Ve stoletích následujících náležel hrad Svojanov různým pánům. Byli to hlavně páni Svojanovští z Boskovic, Žehušičtí z Nestajova a Zárubové z Hustiřan. Koncem 18. a začátkem 19. století přecházel hrad z ruky do ruky. A právě do této doby spadá většina pověstí ku Svojanovu se vížících. Jedna z nich velmi zajímavá byla už v G. L. uveřejněna. Byla to povést o Rašínovi. Uvedu nyní ještě ostatní pověsti svojanovské.

Jiří Haisler, majitel hradu svojanovského, prodal ho r. 1804 Martinu Dlouhému, jenž byl měšťanem poličským. Za tohoto pána bylo na Svojanově častokráte ve sklepích slyšeti hrčení vody. Chtěje vypátrati příčinu toho, sehnal prý Dlouhý několik dělníků a poručil jim, aby na místě, kde voda hučela, kopali. Na žádost pána hradu dělníci pracovali rychle a po nedlouhém čase přece přišli na něco. Dokopali se totiž železných dveří. Martin Dlouhý dal ony dvéře vypáči ti, a když se tak bylo stalo, spatřili prý všichni velikou mramorovou kašnu, do které se řítila s vysoké skály čistá studená voda. A na vodě v kašně té plovala pěkná kachna Kachna měla býti na rozkaz Martina Dlouhého od dělníků chycena. Ale nešlo to. Když dělníci se ku kašně přiblížili a chystali se kachnu chytiti, povstal náhle takový ohromný hluk a rachot z ničeho nic, že všichni náramně se lekli. Se skály spustil se veliký proud vody dolů do kašny, voda pak v ní počala přetékati a naplňovati celou prostoru. Dělníkům světla shasla, a oni byli rádi i se samým pánem hradu Dlouhým, že se bez pohromy zase dostali ze zaplavené prostory podzemní ven na světlo Boží. A když se octli venku, uslyšeli ohromnou ránu, a hned na to se celá podzemní prostora i s mramorovou kašnou zasypala. Martin Dlouhý byl prý tím vším tak ohromen a poděšen, že musil ulehnouti na lůžko a několik dní byl churav. ? dalšímu kopání se už neodhodlal.

Nedlouho na to, a sice už r. 1820 dostal se hrad Svojanov od nového majitele Františka Heissiga do rukou barona Stillfrieda. Ten byl náruživým milovníkem slarožitností, za veliké peníze je skupoval, všude, kde jen mohl, kopal a pátral po podobných věcech. A tak si počínal i na hradě Svojanově. Hrad ten byl by býval málem od něho celý pobořen. Stále tam kopal a kopal, zylášlě od té doby, když se odkudsi dověděl, že ve hradě má býti ukryt veliký poklad. Počalo se kopati v neveliké prostoře, t. zv. lidomorně, a sice jen od dvou dělníků, neb