více se jich tam vejíti nemohlo. Stillfried stále byl při dělnících přítomen a čekal, až něco se najde. Po nedlouhém kopání nalezli dělníci velkou železnou truhlu. Byla tak těžká, že jí jen nepatrně pohnuli. Stillfried se už těšil, že nalezen ohromný poklad. A co se tak s truhlou namáhali, ozval se pod hradem v městečku Svojanově hlas zvonu oznamujícího poledne A jak to už bývá, dělníci ustali od práce, odhodili motyky a sochory a šli ? obědu. Sotva však se Stillfriedem z oné místnosti vyšli, ozvala se taková rána, že otřásla celým hradem. Dělníci i Stillfried byli nevýslovně poděšeni. Že rána ta byla opravdu ohromná a silná, svědčí

0 tom to, že jeden tesař, který té doby právě na střeše něco opravoval,-spadl dolů a nebezpečně se poranil. A netoliko obyvatelé hradu, nýbrž

1 lidé dole v městečku prý všichni vybíhali ze svých příbytků ven a ohlíželi se na všechny strany, co se bylo stalo. A po oné ráně dělníci byli zvědavi, co se to přihodilo, a vrátili se ? místu, kde byli vykopali truhlu. Ale železná truhla byla zasypána, tak že už neměli žádné naděje, že ji dostanou ven. Namáhali se ovšem odpoledne ještě o to, ale nešlo to. Majitel hradu se tím vším tak poděsil, že od dalšího kopán/ a dobývání truhly ustal. V hradě lze doposud shlédnouti místo, kde bylo kopáno.

? většině našich hradů víží se také zprávy a pověsti o podzemních chodbách ; tak i ke Svojanovu východočeskému. Vypravovali mi lidé v krajině svojanovské, že ve hradě tamním byla také podobná chodba pod zemí. Touto chodbou prý vycházely ženy z hradu ? potoku, který pod hradním kopcem teče, prát prádlo. Ještě o jiné chodbě lid si vypravuje. Byla rovněž podzemní, velmi dlouhá a klikatá. Roku 1798 odvážili se prý dva lidé do této chodby chtějíce vyzkoumati, kam vede a pod. Vzali si s sebou světlo a klubko, aby se mohli, kdyby snad jim světlo shaslo, podle niti dostati zase ven A daleko prý nedošli. Světlo jim shaslo, ozval se najednou nehorázný rachot, a postrašení zvědavci musili se vrátiti s nepořízenou zpět.

Kdysi také přihrnulo se ? hradu svojanovskému vojsko nepřátelské. Do hradu se vší silou bylo stříleno, ale vše marno. Jediné, co se stalo, bylo to, že rozbili ve hradě všechna okna; avšak druhý den ráno viděli nepřátelé, že zase okna všechna jsou spravena. A když se to tak stalo po několik dní, myslili si už, že prý sám čert ta okna tam musí spravovat. Ale obráncové hradu prý jinak to prováděli. Lesklým plátnem vždy ráno zakryli okna, a nepřátelé pod kopcem rozložení domnívali se, že jsou zasklena.

Když byl pánem hradu baron Stillfried, v jednom odlehlém výklenku byla prý nalezena kostra nějakého obra. Stillfried kostru tu nechal na starém místě, totiko jeden zub si ponechal, kterýž pak každému, kdož se o to zajímal, pro jeho velikost byl ukazován., Od lidu slyšel jsem vypravovati, že prý se dříve na hradě skutečně zdržoval obr, jehož duch často tam v noci straší.

Aby pak tato zpráva o pověstech svojanovských byla úplná, nutno zmíniti se ještě o t. zv. panenském skoku. Co nazývají panenským skokem?