a kláda pořád naproti. Nechala krav a ulekaná přišla domů a vypravovala to. Jindy šel jeden muzikant v masopustě lesem cestou po zmrazkách a zpíval si a křičel do lesa. Volal: Hej, pojď, lesní muži, já se tě nebojím, já jsem dnes v ráži, já dnes zmohu celý svět ! A lesní muž přišel, při měsíčku zdvih' se černý z tmavá borovic, a milého muzikanta za límec u kabátu pověsil na suk na osekanou borovici, jež měla jen pár větví nahoře. Ráno našel myslivec klarinet a partesy na sněhu a kouká vzhůru a vidí muzikanta pověšeného a již ztuhlého.

Někdy ho prý vídávají i děti, ale těm nic neudělá a má je rád, když větví nelámou a jenom borůvky si trhají. Děti zdejší také naň volávají: Lesní muži! Lesní muži! Pověz ty nám od dobroty, kde nejlepší jsou borůvky. Když prý ale některé láme živé stromky a dělá nepatřičné, dává mu lesní muž neviditelný záhlavek, nebo je šlehá proutky, až se dítě připamatuje a nechá toho.

V rukopisné sbírce lidových písní moravských z r. 1819, chované ve Františkově Museu v Brně, o níž jsem podal zprávu v publikaci »Museum Franciscaeum, Annales« r. 1895 (srovn. Český Lid VI. str. 203), nalézá se také hanácká opera, zaslaná z Kojetína, jejíž děj vzat je z počátku války sedmileté. Jak z celého obsahu patrno, opera tato složena byla asi hned po skvělém vítězství rakouských zbraní v bitvě u Kolína; vaneť .z celé skladby radostná nálada a naděje v pokoření krále pruského a v úplné zničení jeho moci.

Po Fridrichově porážce u Kolína a po osvobození Prahy mnoha odvedeného mužstva českého i moravského uniklo zase do svého domova. Osudy takového uprchlíka, hanáckého to synka, jehož Brandenburci byli zajali a do svého vojska vřadili, zvláště pak nadšená radost z dobytého vítězství a vlastenecké naděje v úplné pokoření moci pruské jsou obsahem naší opery, složené bezpochyby kterýmsi rektorem venkovským.

Opera naše složena jest nářečím hanáckým ; není to však jednotné nářečí jisté krajiny, nýbrž nedůsledná celkem míchanice různých zvláštností podřečí hanáckých. Nedůslednosti původní skladby rozmnoženy asi byly přepisem z r. 1819, dosti nedbale vykonaným. V přepise tomto, pořízeném švabachem a pravopisem obecným v našich školách až do let padesátých, čtou se na př. tyto rýmy : 0 debes, matičko moja mě viděla, te bes snad srdečko jak žbán měla velké (m. velké měla). Poněvadž jož moseru jit meze te kloke, ach, kdož mě dá, prosem, polóbrót vám roko (m. roke) a p. Kvantita se často neoznačuje.: se mno, vas, streca, veca, všelejakech, a zase : Boží, pomodljm se atď.