dikanti — frankfurtští knôží, často ani řádně nesvěcení — mají ze svých míst ihned ustoupiti.

Zatím nabývalo učení Jednoty Českobratrské po Cechách tím větší moci a rozšíření v lidu, čím více bylo Vladislavovým mandátem (5. července 1503), smlouvou Svatojakubskou (25. července 1508) a j. zakazováno a stíháno. ? nejvyššíma nařízení vyslal i Trčka jako jiní čeští páni roku 1509 tři Bratří »Pikharty« z Bydžova, Městce a Chotěboře před pražské mistry ? disputaci; poněvadž mezi posly kněží a učitelů nebylo, vyslechl je krátce nejvyšší purkrabí pan Lev a propustil s pokojem domů. Ale ani později nic neprospělo, že byli »Pikharti« zatýkáni, žalářováni a sbory jim zavírány. Sbor Bydžovský, Chlumecký i Nymburský měl stále víc a více přátel i. vyznavačů z lida selského.

Ferdinand I., rozhodný katolík, přičítaje Jednotě vinu odporu stavů českých, zastavil rozkazem 8. října 1547 její schůze, sborové jim měli býti odňati a uzavíráni. Chlumecký a Bydžovský sbor ujal sám král směnou od Jana z Pernštejna, dosadil do osad faráře pod jednou neb pod obojí a poručil Bratřím, aby buď ? jednomu z těchto vyznání přistoupili, anebo království prázdni byli. V té dobé mnozí Bratří z Chlumecká, Bydžovska a Litomyšlska, nenalezše nikde pomoci, vydali se v počtu okolo 500 osob se 60 povozy na cestu do Poznaňská. Ti, kdož ? nátlaku změnili svoji víru, učinili tak ponejvíce jen zevně a tajně se p dále scházeli ? výkonům náboženským a z knih doma čerpali sílu.

Ve Skochovicích udrželi se tajní Čeští Bratří (Janouchové) drahnou dobu. Katolický farář Tobiáš Telecenus z Ciněvsi obrací se r. 1611

• s jinými kněžími stížně ? arcibiskupovi pražskému, že mu od osadníků Pikhartů snášeti mnoho protivenství. Farář vrbičky docela r. 1614 ušel z osady pro vpády sekty Pikhartské, a kostel s dědinami připojen byl ? Poděbradům.

Jedním z původců války stavovské proti králi Ferdinandovi II. byl Albrecht Jan Smiřický, svobodný pán ze'. Smiřic, na Kostelci nad černými lesy, Dubu a Náchodě, jenž v 1. 1615—1619 držel panství Dymokurské.

t Sám svrhl sekretáře Fabricia s hradního okna a stavy byl zvolen do vlády 30 direktorů; k sesílení zemské defense vypravil do ležení ? Budějovicům ze svých panství 1100 pěšáku červeno-bíle oděných a 90 koní. Zemřel však náhle, zachvácen byv palčivou zimnicí, na Menším městě Pražském r. 1619 ve 24. roce a na Kostelci jest pochován.

Na Chlumeckú v té době zdvihl se lid selský proti svému pánovi Václavu Vchynskému ze Vchynic a Tetova. To stalo se takto : Vchynský, horlivý katolík, pronásledoval své poddané, utrakvisty ; také 6. dne m. července 1620, když slavil lid den upálení M. Jana Husi, vyjel si do vsí, Hd v chrámech shromážděný překvapil, některé i v zámku uvěznil. Lid srotil se v počtu 3000 mužů, zámek oblehl a posléze jej vládní komisi odevzdal. Vchynský byl pro tuto výtržnost jat a v Praze na Staroměstské radnici uvězněn ; teprve Ferdinand II. ho opět propustil a statky mu vrátil.

(Pokračování.)