Příspěvky národopisné a dialektické z pamětních knih fary Knířovské.

Předkové naši rádi zapisovali si příběhy, kteréž se jim zdály buď pro-vlastní osobu a rodinu, buď pro obecnost nějak důležitý. Činily to-osoby soukromé i úřední. Pokud se týká soukromníků, stačí poukázati jen na Staré Letopisy českej vydané roku 1829 Frant. Palackým, a na Paměti Mikuláše Dačického z Heslová, vydané r. 1878 a 1880 od Ant. Rezka; hojné zápisky zůstavil Jan Jeník z Bratříc, o nichž zprávu dal v Gas. Č Musea 1880 Primus Sobotka a v témže časopise r. 1897 Čeněk Zíbrt. Také Hermenegild Jireček v předmluvě díla svého Král. věnné město Vysoké Mýto (ve Vysokém Mýtě r. 1884) uvádí některé takové paměti osob soukromých. Že zápisy takové soukromé hojně vznikaly,, tomu snadno porozumíme z povahy lidské vůbec; vznikaly zvláště v době, kdy novinářství buď nebylo nebo nebylo tak vyvinuto jako nyní. Avšak i nyní užitečno takové záznamy činiti. Majíť do sebe vnadu nejednu -r zračí se v nich více než v zápisích úředních povaha pisatelova i obsahují často důvěrné a významné úsudky o osobách i událostech doby.

Hojny jsou i zápisy osob úředních, jakož na př. o Vysokém Mýtě H. Jireček v díle svém výše uvedeném dokládá. Takové záznamy činily-i duchovní i světské úřední osoby. Tak psal P. Karel Nevečeřel, rodák Vysokomýtský, jenž r. 1763—1787 byl missionářem, ř. 1787—1793 loka-listou na Knířově u Vys. Mýta, Knihu Pamětí (Liber Memorabilium, Missio-nariatus et Localiae Kniržoviensis), jež se chová ve farním archivu Kní-řovském. Kniha ta obsahuje opisy některých listin pro duchovní tu osadu důležitých v původním jazyku, pak latinské záznamy Nevečeřelovy o zvelebení tehdejší lokalie Knířovské a konečně česky zaznamenává některé případy thaumaturgie Knířovské. Řeč těchto zápisů jeho českých, nejsouc řízena theorií, podává obraz češtiny, jak přechází v dialekt, i není bez. zajímavosti. Některé ukázky z léto knihy budou na svém místě uvedeny. — Takové zápisy jako na Knířově konali zajisté i duchovní správcové jiných osad. Pochopitelno, že záznamy takové byly nestejného rázu a nestejné ceny, jakož i umělost a chuť i úmysl těch byly nestejný, kdož je skládali.

Aby tedy do tohoto zapisování určitý způsob byl uveden i co do výběru látky i co do úpravy její, nařídilo praesidium zemské vlády v království Českém výnosem 31/8 1835, č. 5952 konsistořím v království, aby při všech farních úřadech zakládaly se pamětní knihy. Konsistoř Kralohradecká dala '/íe 1835 duchovenstvu svému nařízení zemské vlády na vědomost s pozoruhodným návodem strany obsahu a formy takových farních Pamětí.