Toho času byl duchovním správcem na Knířové u Vysokého Mýta P. I g n. J. Tůma.*) Narodil se r. 1799 ve Vysokém Mýtě, r. 1822 za kněze vysvěcen, kaplanoval v svém rodišti do r. 1830 ; tohoto roku stal se lokalistou na Knířově a jmenován byl r. 1844 tamže osobním farářem. Roku 1850 stal se děkanem ve Vysokém Mýtě, r. 1866 cestným kanovníkem Kralohradeckým; zemřel '/7 1869. Byl to muž šlechetný, jejž •kdo znal, v milé chová paměti; ctný kněz-vlastenec, ,horlivý přítel písemnictví českého', v jehož bohaté na tu dobu knihovně probírávali se bratří Jirečkové, Josef a Hermenegild, pobývajíce za let gymnasijních o prázdninách u něho, strýce svého, na milém Knířově. Živé slovo a neživé, ale přece výmluvné knihy vlasteneckého kněze zajisté také působily ? národnímu uvědomění bratří Jirečkův.

P. Ignáci Tůmovi, horlivému pěstovateli domácího dějepisu, jenž s velikou pílí, opsal nejstarší Mýtskou knihu městskou ,Úzkou bílou' z první polovice 15. století a AI. V. Šemberovi nevšední měrou přispěl při spisování pěkné monografie o Vysokém Mýtě r. 1845, ono nařízení zemské •vlády z r. 1835 nemohlo býti nevhod.

Neveliká je sice ta osada Knířovská, jež duchovní správě mladého kněze byla svěřena. Ale jak milý ten Knířov! Asi hodinku cesty od Vysokého Mýta ke straně polední na vršku nevelikém vypíná se v krajině příjemné památný chrám P. Marie, kdysi cíl přemnohých poutníků. Býval tu sice již za dob předhusitských farář, potom však osada přivtělena ? děkanství Vysokomýtskému, až v polovici 18. století tu zřízen opět kněz, nejdříve zvaný missionářem, od r. 1787 lokalistou, od r. 1865 farářem. Ke správě jeho hledí mimo osadu Knířov vesnice Lhůta, potom •v polokruhu dědiny Džbánov, Stříhanov-Zádolí, Brč, Vánice, jsouce na přechodu z nížiny Mýtské do výšiny Novohradské. Obyvatelé těch vsí, mezujíee jednak s lidem bývalého panství Litomyšlského a Novohradského, jednak s městským obyvatelstvem Vysokomýtským, měli — a dílem posud mají — jak povahou a řečí, tak i živností některé pozoruhodné vlastnosti ; dějiny pak farní osady a poměry její ? blízkému Vysokému Mýtu, pod jehož patronát osada Knířovská hledí — to vše poskytovalo P. Ign. Tůmovi látku k jeho knize pamětní.

Nedal se do práce bez přípravy důkladné. Pořídiv statnou knihu foliovou papíru pevného, jadrným svým a překrásným písmem jal se psáti. Položiv napřed krátkou poznámku o důležitosti a příjemnosti dějepisného spisování, uvádí praesidiální ono nařízení, dokládaje, že ,neváhal sbírati těch málo dějův a památek lokalie zdejší'; dobrou 'službu mu prý konala pamětní kniha K. Nevečeřela. Tak povstala ,Kniha Pamětní při L o c a 1 i i Knířovské'. Látku si rozvrhl Ign. Tůma na tyto oddíly : Polohopis a děje osady, při čemž hleděno vedle věcí církevních také důležitých událostí politických, na př. r. 1848 a j., děje kostela, školy, ústavu chudých, děje a památnosti jednotlivých míst.