Liščí neděle.

Když jsem loni uveřejnil črtu o liščí neděli, *) prohlásil jsem, že pokud bylo lze dopátrati se, zapsal zprávu o ní nejprve Houška r. 1853.a) Ale není tomu tak. Zásluha ta náleží patriarchovi zvykosloví českého, Václavu Krolmusovi, jehož sběratelské dovednosti a činnosti zúplna věřím (pomíjeje arci jeho nepřijatelné dohady a výklady bájeslovné). Krolmus vskutku poprvé zaznamenal liščí neděli, a doklad jím šťastně zachycený jest tudíž nejstarší, neboť vyšel tiskem již r. 1847. Popisuje ji pod názvem: »Liščí neděle v březnu. První neděle postní (quadrag.) na Hořovicku, v Berounsku, na Křivoklátsku v Rak. a j. v. lidé šlovou neděli liščí a za onou příčinou na těchto místech hospodyně pekou jednou v roce na první neděli postní preclíky, těsto z pšeničné mouky pozůstávající, jež se na tvrdo utluče,, z něho preclíky udělají a když skynou, v kotli se uvařejí, napotom se mákem a solí posypou a posléze v peci nebo troubě se dopíct nechají. To vše matky činí v noci, aby děti nevěděly. Na to každá matka kolik dětí má, tolik proutků vrbových sobě zaopatří a na každý proutek několik preclíků navlékne a na stromy do zahrady je zavěsí a před slunce východem děti své zbudí, vypravujíc jim: »Milé děti běžela tudy liška a nechala vám zde (v. ztratila) preclíky na zahradě na stromě; protož vstaňte, ornejte se a jděte do zahrady, nebo je na proutku, na stromích zavěšené naleznete, však ale dříve se každý pod stromkem pomodlete a potom je sobě vezmete a spožívejte. »Zde jest