který se upozorňuje, že město již po 7 let ubytováním trpí, aniž by od panství rychmburského podporu neb ulehčení dostalo. Ženatí prý ve vů-kolních vesnicích, pak.i v Hlinsku lépe míti budou, než v městě, a prosí obrista, by ve Skutči ubytované setnině nařídil, aby se tato po vůkolních vesnicích a v Hlinsku ubytovala.

Nemyslíme, že vojanské sňatky se bez překážek uskutečnily. Naopak i při nich, a to v rozmnoženém vydání, jsou pomluvy nepříznivou, štváčů to rodičů 'a jich odpor, snad i žárlivost a jiné prostředky ? zamezení sňatku. Dočítáme se : v žluté knize města Skutče str. 144: »L. 1623 v outerý po památce očišťování blahoslavené Panny Marie, jakož jest Bartoloměj soldát Jeho milosti knížete z Sašu, byvši kvartyrem u Jana Poledníčka v městě Skutči, pannu Hedviku, sestru pana Petra Mikušky, písaře důchodního rychmburského, chtěl sobě za manželku pojíti, i vidouce a zřetedlně znajíce pan leitinant, kterýž kvartyrem u Petra Mikušky byl, poněvadž Pan' Buoh prostředkem smrti časně z tohoto bídného světa Petrovi Mikuškovi manželku v ten čas pojíti ráčil, že jest neměl, kdo by mu co vopalřil, tou příčinou se leitinant v to vložil a jistému soldátovi s pohrůžkou poručil, aby jistej soldát se o takovou věc spokojil a poctivé panně Hedvice všemi spůsoby pokoj dal. Kterýžto soldát hned tak učiniti na poručení pana leitinanta musil a hned u přítomnosti mnoha osob níž položených ohlášení týž soldát učinil, že poctivou pannu Hedviku ze všeho, cokoliv mezi nimi bylo, propouští, jí také že v ničemž ani za vlas jak řečí tak skutkem na poctivosti její v nejmenší věci že neublíží, nebo taková věc řečené panně Hedvice ? ujmě poctivosti býti nemá na časy budoucí. Stalo se to v přítomnosti pana leitinanta, felbabele, fíra, i některých kaprálů, Jana Jiraně, Matouše Rapoty, Jana Rambouska, Václava Tikala a Jana Prušáka.«

V historii chrudimské od Josefa Geregeti kap. 16.*) zapsána odjinud již známá zpráva: L. 1736 první týhoden před postem přišli do Cech na kvartyry Moskované, o nichž prvé žádný nevěděl, protože jim lidé málo mohli porozumět. Jejichž strava byla: Jikry syrové mazali na chléb, ryby na polou syrové jedli, křen strouhaný míchali s patokama; cibuli a česnek jedli syrový a to za konfekty, krupky s hovězím masem vařili. Potom toho roku na den Božího vstoupení odmarširovali. Ale když z Chrudimě odmarširovali, tedy plakali a to jak officíři, tak sprostí, litujíce zdejších kvartýrů, pravili, že jsou se jak živi ani ve své zemi, ani na marši tak dobře neměli jako v Chrudimí. Pročež s tak velkou nechutí odtud šli, že poslední officíři jejich museli je karabáči flákat. Což i mnozí sousedi, jak muži tak ženy, čeládka i ty malé děti jich litovali, nebo ti mrskaní byli lidé sprostí.

Také 1 toho doložiti musím, že jistá děvečka Helena Skákalíkova, tak nazvána, majíc tu jednoho z těch Moskvanů za svého milého a ten jí namluviv, aby s ním odmarširovala, a když do Moskvy přijedou, že ji