sobě vezme, v čemž Helena jeho uposlechla, a hned ten den před maršem přišla na děkanství a žádajíc tehdejšího, p. děkana z Vlkanova, aby ji »za šťastnou hodinku« zvoniti dáti dovolil. P. děkan, nemoha tomu porozuměti, řekl: »K čemu potřebuje zvonění, když zdravá a čerstvá jest a ještě neumírá?« Načež ona zase odpověděla, že jest sobě oblíbila jednoho z těch Moskvanův, s kterýmž umínila pro potvrzení toho stavu manželského do Moskvy jíti a proto že žádá toho zvonění, aby její východ z Chrudimě šťastně se vykonal. Čemuž když pan děkan vyrozuměl, hned pro rychtáře poslal a Helenu zamknouti poručil a nechal ji tam, až Mosk-vané odmarširovali.*)

1. Pověst od Jankova. (Okr. Votice) : Kdysi byl ulit zvon, a dán na jankovskou kostelní věž. Byl však dosud nepokřtěn. Tu jednou zdechl pánu v Jankově pěkný pes. Ten mu dal vyzváněti zvonem tímto hodinku. Když odzvonili jím, utrhl se najednou zvon a odlétl do lesa »Bažantnice« zvaného, kdež se ukryl ve studni. (Ta jest nyní zasypána, avšak stopa po ní dosud patrná.) Ten les jest od Jankova na západ asi 1/4 hodiny vzdálen. Odtud zvon ten vždy v pravé poledne vylétal a zvonil. Stalo se jednou, že žena jakási prala ve studni té přízi. Při tom zapletla se jí tato do čehosi těžkého, co nemohla vytáhnouti. Zaklela, a ihned uslyšela jakési úpěnlivé zazvonění — zvon se ztrácel v hlubinách studně, odkudž nikdy se již na povrchu země neobjevil.

2. Z Teplejšovic. (Okr. Benešov.): Východně od Benešova, as 2 hod. -vzdálena jest vesnice Teplejšovice se starobylým kostelíčkem sv. Havla. Nedaleko něho táhne se vsí strž, která se prohlubuje na jednom místě v tůň. Zá dřívějších časů, dokud se v krajinách těch pěstoval len, chodívaly do té tůně prát pradleny přízi. Tam také jedna žena bydlící v nedalekém domku močívala len. Jednou, když jej vytahovala z vody, pocítila, že se na len něco zamotalo. Táhla však dále, a tu spatřila jakousi zvonovou nádobu visící v přízi. Na to prý zaklela: »Gert to vem!« Zvon, podivná ona nádoba, vymotal se z příze, ponořil se do vody a jest prý tam posud.

3 Z Dublovic a Nechválíc. (Okr. Sedlčany.): Na zvonicích v Du-blovicích a Nechválících jsou dva zvony, o nichž koluje zvláštní pověst. Kdysi zvonilo se v Dublovicích a Nechválících dvěma nekřtěnými zvony. Tu se stalo, že se oba zvony ty utrhly, a odlétly do protivných obcí, totiž dublovický do Nechválíc, a tento do Dublovic. Na cestě pak prý si