odpočívaly na kameni, na kterémž prý až dodnes jsou znáti po nich vytlačené rýhy. Na nových zvonicích zůstaly, "a tu vypravuje se, že prý zvoní ty zvony prazvláštně. Onen Dublovský, přelétnuvší do Nechválíc hučí prý temně: Du-blo-vák, Du-blo-vák, nechvalický pak jasněji v Du-blovicích klinká: Ne-chva-lák, Ne-chva-lák.

4. Od Soběhrad. (Okr. Benešov.): Nedaleko vesnice Soběhrad, osady to na severovýchod od Benešova (1 1/2 hod.) ležící — jest lesík, zvaný »Medunaj«. U něho za dávných dob pásal slouha obecní vepře. Jeden kus se ze stáda vždy vzdaloval do lesa, výše jmenovaného, odkud vždy přicházel nažrán. Pastuchovi bylo divné, kde se vepř krmí, proto jej jednou sledoval až ? jednomu místu, kde vepř pustil se do ovsa nasypaného v nádobě jakési, v zemi zapuštěné. Pastýř prohlížel nádobu, a tu shledal, že jest to zvon. Vesničané chtěli jej odvésti do Kozmic, vsi to asi 3/4 hod. záp. od Soběhrad vzdálené. Však ani tři páry koní nemohli zvonem hnouti: Někteří navrhovali též, aby byl odvezen do Vranova přes 1'/2 hod. sev. ležícího od Soběhrad. Jak na tu stranu obrátili koně, snadno jej jeden pár koní odvézti mohl. Zvon dovezen tedy na vranovskou zvonici, kdež až dosud visí.