ckýmu clobrýmu, beztak jich dobře znajú. Já umím pěkně psát, číst a počítat a ty děcka taky. No páni učiteli tuze na ně držijú. Všecí čtáváme večerama, Francek se nám nelúlá, tož je nám tak tuze dobře. Ale co chvilku vám doleze nejakej ten vdovčisko, ale pravda, my už ostaneme tak svobodny, pravda ešče se ošidit s nejakým. Beztak se taky nevdajú, dyby kdo došel. Ulizuje se, ulizuje, ale čert v něm sedí, pravda. Já říkávám tem děfora : »Nebojte se dětí, já se žádnýmu nezhlídnu, dyf by nás okradl prám (beztoho) o všecko,« Uložíme si pěkně, dyž nám nekerej ten groš zbyde a chlapisko, kerej potřebuje peníze, nech si ??-hospodaří. Ja, to oni ti chlapi, kde tak cítijú nejakej groš ! — Můj ne-božlík se zavdy napil, ale mě neublížil. Jak dojížďál k vratom, už křičel: »Kačenko, olevři vrala, ale nevaď se se mnú, nech mě se vyspat, šak skrz to po ptaňú nepůjdeš.* Byl velice dobrácky a i& se nnpil někdy, no šak nic neprohospodařil. Prospal se a zas dělal o strhání. Enom jednu sem se ošidila. Začala sem hubačit, a on pane všecky hliněný hrnce na tem hrnečníku mě rozklúkl. Od tej doby ani sem nemukala. Trefilo by se mě dosť vdat, ale jakživ nechcú mužskýho vidět.

Na púti Na zlatú sobotu je to v těch Žarošicích nejkrásnější. Dyž tak celú noc je v tem kostele a vykonává lú pobožnosť, to je tuze pěkná věc. Jednu sme se tam aji nařehtali. Taková stařenka staručká,, nošlra na' zádech, taky triala za jedným tým procestvím — podlivá hábů (kroje) mohli byt někde z těch handrláků ("handerláei od Hradiště Uh. kupují hadry a kosti buď za hotové, nebo vymění za niti, jehly, prsteny a pod.) a vyzpěvovala jak mladica nejaká Najednú se ji z lej nošky ten košíček vyvalil, plesk na zem, a pěkně flaška s goralku se vygulí (vykutálí) z něho a cŕrŕ na zem. Lidi, to bylo řehotu okolo ni ! Ale tá sebera. košíček, tam lá, ani se neohlídla. Kmucháček Martin za ňú volali: »Ej, dobře vám bylo zpívat, dyž ste si nesli noty na zádech !« Nekerý ty děvčiska furt klábosijú (klevetí) po cestě, a nic to nezpívá. Aji se na nich starší bratr ízpě-vák) dopajedil (přej) : »a vy děvčata lam v tem zadu, otevřité taky trochu tu hubu.«

Na sválky Svatodušní, prostřední svátek, kdo vyžene první na pastvu,, jest králem, kdo druhý, ten jest podkrálem čilí vaječníkem, třetí formanem, šest ?? sobě následujících jsou koni — posledně vyhánějící jest lenochem. Kolem šesté, sedmé hodiny žene se již domů a ten den se již nepase, neboť hospodáři ponechávají svým pastevcům (pohůnkům) len den úplnou volnost. Na to když se přiene, sejdou se pastevci z celé