vsi na návsi, potvrdí souhlasem volbu představených, a počnou konati přípravy k vození ospalého. Za tím' účelem vezmou káru, neb přední půli vozu, na který se dá prkno, naseká se lípových větví, které se okrášlí pentlemi. Posledně vyhánějící lenoch musí nyní do káry lehnout, načež přikryje se úplně větvovím. Dostal píšťalu neb zvonec, a musí zapískati neb zazvoniti, když se volá. Král má opentlený praporeček, který se udělá lim, že uřízne se mladý stromek, oloupá, větvičky ohnou nahoru a větvičky prostrčí se tílkem stromku, který se provrtal, tak že to tvoří tvar jehlancový. Vaječn:k nosí na ruce košík a pokladničku, do kterých sbírá' dárky. Forman musí míti dobře zřízený bič se šnodlíkem a musí umět práskat. Koně táhnoucí za provaz káru s lenochem jsou rovněž opentleni.

Když již jest všechno takto připraveno, počne hlavni sláva. Jezdí se od statku ke statku, král s vaječníkem vejdou do vnitř, ostatní zůstanou venku. Král maje korunu na hlavě, mnohdy staré víko od škatule, jde první, za ním vaječník, který musí umět nazpaměť říkání a jest tudíž hlavní osobou. Když přijdou do světnice, postaví se do středu, pozdravují a uklánějí se hospodáři a -hospodyni, počne vaječník takto: »Pikity, pi-kity žvanc, honili jsme krále na vysoké skále, nemohli jsme ho chytiti, museli jsme si jiného zvoliti.« Obrátí se ku králi a praví: »Pane králi je-li pravda?« Král: »Je pravda; kdo (o nedosvedčí, šelma ještě větší a já jsem největší.« Na to opět vaječník pokračuje: »Paní mámo krásná, dejte nám kousek másla, aby se Vám kravička pásla, sáhněte do hluboká, by Vás nebolela ruka. Dejte nám nějaké krejcárky pro naše švejcáiky, nějaké troníčky pro naše koníčky, nějaké vejce pro našeho krále strejce. Když jsme šli přes ten černý les, vyskočil na nás velký pes, my jsme se tak polekali, že se bojíme ještě dnes. Jestli vy nám nic nedáte, tak se na to podíváte, nedáte-li nám koláče, že se u Vás dáme do pláče.« Na to jim dá hospodyně dárek a oni ukloníce se, jdou o stavení dále. Mezi tím forman před statkem práská, koně řehtají a ospalý píská v káře, až se »hory zelenají«. Kde jim dají málo, lam provolávají: »kousej ocas« a ujíždějí dále. »Ocasem« nazývají nejdelší opentlenou větev, která do zadu vyčnívá. Tak jezdí se okolo celé vsi, až obejdou celou ves. Pak vezou lenocha potrestat, provázeni zástupem zvědavců ? rybníku neb potoku. Zajedou s károu do vody. Na to vytáhnou lenocha na sucho, odkrývají větve — lenoch posadí se na káru, v kruhu jsou diváci. Lenoch musí žábu ropuchu odříti. To jest nejchoulostivější stránka tohoto obřadu, neboť ropucha jest u lidu ve veliké ošklivosti. Když odřel žábu, podají mu všichni ruku na důkaz, že plně své povinnosti a cti dostál. Odtáhnou káru, uklidí, a jdou se dělit o poskytnuté jim dárky. Nejvíce dostane král, nejméně lenoch. Na to rozejdou se domů a opět se sejdou, užívají veselí- a skládají jména. Každému dají nějaké jméno, dle toho, jak jim co daroval — kdo dal hodně, dostane pěkné, kdo málo, dostane ošklivé. Za tím účelem najdou si místo příhodné, nejraději vlezou si na strom a až po klekání počnou vyvolávat. Tak jako musel se lenoch podrobiti jejich vůli dříve, má nyní slovo jeho váhu, neboť komu chce dáli lepší