Remesło sło čím dał kepščéj,747) ale už było neskoro, dať synka učiť iném. Ta, což, obtěšovali sa tatik s matku. Také mu nebude tak najhorší. Dyž dáme Hanči těch šest stovek, co máme pro nu nachystané a Janek jí přidá štyry, móže sa vdaf pěkně. A on dostane robku také peněžatú. Pola jím dajú živobytí, nebudú číhať akorát na ten groš z toho řemesélka. Včil bezíoho je malého ďácha748) po tom. Qověk by to brzo na jarmakoch projezdił. Kór dyby si bujał,749) taják ten Ševeček. Je samá pečenka. Sak nevím, jak mu to bude stáčať . . . Myslimtě dysi zí také přistúpja nohú a přestane sa ně smíť, že ňa cítiť chlebem jak žebráka. Dycky je lepší, z nižša sa držať a ráči nejaký groš si zašporovať. Lebo člověk neví, co naň Pámbu doloží.

Francka Galétkova sa zabuchla751) do Janka Křúpaíového. Až to było nešikovné. Dyž nedy nepřišel z ostatníma chlapíky, pořád' sa naň vyptávala, a dyž ho zahlédla, brzo by jí paty były rozprávjaly, a smích jí tak v očoch brodił. Aj ty chłapiky, co s němá karamádíl, meła ráda gvůlivá něm. Ale Janák to nezbadał7512). Až jeho karamádi mu to začali nadhazovať a smít sa mu s tým, že proč sa k ní nemá. Tož Janka to dozhrało. Ne, že by Francku nemoh vystát Sak była šumná děvčica, bystrá taják křepelka a práca jí šla od ruky, radosť sa podívať. Ale tož tak, dyž ho ostatní dozírali, zdało sa mu to, taják dyž sa povolává na małe chlapce : »Galán, galán z galánkú, sedíja si pod bránkú . . .« Naraz jak by uťal přestál ge Galétkom chodit

Na svatvečér před svatým Jánem753) sa chlapíci prochodili po cestě, čekajaci, až sa budú páliť ohně. Naraz sa osvítila veža z téj strany od Jabloňoví. Potom zaplapołały hraně754) nad Žambochovú chrasťú755) a na Zákopanici a u Šibenic. Všady frcały756) ohnivé metly nauzvýš. Cérky Galétkovy také chodily po městě. Dyž k ním chlapíci přichodili, praví Janek Křúpalů : A, já sa půjdu podívať do Jabloňoví.

Enom daj pozor, až ti nepozňaje757) kabát, smíla sa mu Francka.

Potom ešče chvílu stały s chlapíky a chachúňaly768) sa, až stará