německého) zejména článek 6, 8, 10, 31, 32 a 34, které jsou zároveň důkazem, že staročeské právo dědické o nedílu v celku srovnávalo se s právem saským.24) Terminologie na Litomyšlsku užívaná byla však více staiočeská: hereditas, dědictví, dědic, dědina, odděliti se, a ne německá: nevybitý, dědičný nápad.

Rok 1490 přinesl změnu. Listem krále Vladislava z téhož roku dovoleno bylo Litomyšlským, že mohli poroučeti, kšaftovati jeden každý o svém statku. Při nerozdílnosti práva města a vesnic platilo toto ustanovení pak i o vesnicích. První kniha kšaftů od roku 1492 neobsahuje sice zápisy vesnických kšaftů, ale velmi mnohé zápisy vesnických, kteří četně v městě se usazovali, jako opačně zase velmi mnozí městští se v lěch letech ve vesnicích zakupovali. První kniha vesnických kšaftů je od roku 1552 a má starší zápisy z let čtyřicátých, a té doby bylo třeba, než se nová ustavovení vžila i do konservativnějšího venkova.

Hned prvý list knihy kšaftů ab a. 1492 nese nová ustanovení :26) »Otec jakž poručenství učiní, buďto za zdravého života nebo na smrtelné posteli, což dětem poručí, málo neb mnoho, rovně neb jednomu víc a druhému míň, neb některému sobě volnému nic — to má poručenství stálé a držebné býti, když jedině poručenství to řádně vedle práva města dostatečně učiněno bude.« Když by otec bez pořízení zemřel, stanoveno tamže dále: »Zena ovdovělá, pokud stavu svého vdovství nezmění, ta spolčí se s dětmi svými, a děti také s ní, takže zemře-li které z dětí, díl mrtvého spadá na máteř i na jeho bratry neb sestry a též umře-li máti, díl její spadá na děti. Když by se vdila, tehdy na svůj díl může se vdáti, ale nic na díl dětí svých a když by dítě jedno zemřelo, když by máti již vdaná byla, díl toho mrtvého má spadnouti na jiné děti a ne na máteř. Pakliby všickni zemřeli, tehdy na máteř spadnouti má, buď ona vdova nebo vdaná, tak však, ač by máti a otčím péči a opatrování vedli o těch dětech.

Z ustanovení těch plyne: Rodinný nedíl se jimi neruší, ale dává se na vůli, že otec může kšaftovati, ale nemusí. Matka vdova dědí po dětech, když s nimi v nedílu zůstává, nejen nový díl. ale všecko s pominutím příbuzných, což bylo dříve opačně. Při nekšatiování otce zůstávají stará ustanovení v platnosti.

Stručně shrnuto, má v 15. stol. sedlák na Litomyšlsku statek bud1 svůj vlastní, za své peníze koupený, nebo dědičný, či posloupně po předcích naň přešlý. Obojí držel městským právem zákupným a mohl jej v celku nebo po částech svobodně prodat a směnit bez zvláštního panského povolení, jen když plat z něho umenšen nebyl.27) O vlastním