statku mohl držitel volně kšaftovat, dědičný statek však přecházel na dědice, to jest na neoddělené členy rodiny po smrli hlavy její (olce, děda), rovným dílem, netestamentárně. Odděleny člen rodiny neměl na pozůstalost svých krevních přátel do privilegia v roce 1412 žádného nároku, a proto oddílů do té doby bylo asi pořídku, alespoň zápisů jsem posud nenašel a lze soudit, že rodina ani po smrti své hlavy, ač spolu zřídka celá chlebila, právem a řádem se neoddělovala, pokud snad tomu nedělení pán nebránil, o čemž však rovněž dokladů nemám. Doklady pro širší takovou rodinu v 16 stol. viz v Ges. Lidu IX. 248 v mém článku: »Rodinný nedíl v dědickém právu městském a na Litomyšlsku v 15. a 16. století.« Po roce 1412 mohl též oddělený krevní přítel za určitých modalit dědit, když nedílní přátelé vymřeli. Po roce 1490 dovoleno a kolem 1540 všeobecně v praksi uvedeno bylo volné kšaftování všech statků, pán však musil kšaft dříve schválit. Když zemřelý kšaft neučinil, zůstalo při starém nedílu s malou změnou. V 17. století nastaly poměry nové.

Zlodějských povídek máme v češtině několik základních typů. K méně hrozným náleží povídka o vojákovi, jenž nabude podivné moci, dobývati se v noci do cizích pokladen. Vniká do kupeckých krámů, ale bere jen ony peníze, jež kupec podvodně vydělal. Král nepoznán seznámí se s vojákem, svede jej, aby s ním jel do královské pokladny aspoň se podírat. Ale voják přísně mu zakazuje králi něco vzít. Když neposlechne, bije jej. Na druhý den pak král dá se mu poznati atd. Zapsána je povídka tato u Košína z Radostova. Voják dostane od stařenky klíč který odmyká všechny zámky. Podobnou povídku, vyprávěnou o císaři Josefovi, nalezl jsem též na Valašsku;*) detail o klíči schází, za to však povídka ta má vložku: voják rozejde se s domnělým kamarádem v hněvu za to, že kradl v císařské pokladnici, a cestou domů vyslechne shromáždění spiklenců, kteří chtí císaře při hostině otrávit. Když pak na druhý den je předvolán a pozná císaře, vyzradí mu úklad, je odměněn, císař pak zrádce při hostině usvědčí a potrestá.

Domníval jsem se z počátku, že tato vložka s látkou organicky nesouvisí, a že pochází z hojné literatury o císaři Josefovi. Látka ta vůbec málo je ještě prozkoumána sama o sobS, lim méně ve stycích svých s celou oblastí ostatních zlodějských povídek. Nalezl jsem však později zajímavý doklad, že oba prvky látkové: noční výpravy u panovníka se zlodějem do pokladen pomocí kouzelného prostředku a prozrazení úkladu