o život panovníkův těsně spolu souvisí. Doklad váží nad to i tím, že prokazuje značné sláří naší na pohled nepatrné látky a styk její s literaturou knižnou.

V německé veršované básni o životě Karla Velikého*) nachází se episoda, jež prvky svými zřejmě náleží do naší látky.

Anděl káže re snu Karlovi jít mezi zloděje. Karel poslechne jen s odporem, cestou vyčítá si, že pro maličkost vypudil ze země Elegarta s jeho družinou a touží po něm. Potká černého rytíře na vraníku, zápasí s ním a odzbrojí jej, rytíř přizná se, že je Elegart, jenž z bídy stal se lupičem, ale neobírá chudé, jen bohaté biskupy, kanovníky, mnichy. Král vydává se za loupežného rytíře Albrechti a přidruží se k němu. Navrhuje, aby vloupali se do Karlovy pokladnice. Elegart nechce, navrhuje místo toho, aby šli oloupit Karlova švagra Eggericha z Ecgermunde, jenž Karlovi několikrát již byl nevěren. Dojedou k hradu, uvážou koně, vykopou díru do zdi a Elegart vejde, Karel hlídá venku Elegart však měl jednu zelinu; když ji dal do úst, rozuměl řeči zvířat.**) Slyší, jak kohouti a psi si povídají, že tam je král. Jde zpět to vyprávět králi, král se mu směje, Elegart dá mu zelinu do úst, Karel však jej upokojí, že konečně pak jde k pokladu a nabere si, co potřebuje. Chce vzíti pak ještě skvostnou jízdeckou postroj, plnou rolniček, ale rolničky zbudí Eggericha. Jeho paní jej ukonejší, ale v rozmluvě zmíní se o tom, že Eggerich chce s jinými zabiti jejího bratra Karla, přejíc jim, aby byli oběšeni. Eggerich uhodí ji, až krvácí. Elegart vrátí se s kořistí ke Karlovi a vypravuje mu rozhorleně o úkladu na život králův. Karel nepoznán radí mu jít se zprávou tou ku králi, a když Elegart nechce, slíbí, že krále o tom zpraví. Pak jede Karel do Ingelheimu, Elegart k svým lidem. Eggerich i Elegart jsou povoláni ku dvoru, Eggerich obviněn, Elegart jako svědek s ním podstoupí souboj a zvítězí. Eggerich s družinou pověšen, Elegart zasnouben s jeho vdovou.

Společný základ této staroněmecké verse a našich českých povídek je palrný. V básni o Karlovi nezdá se mi látka ta původní. Episoda o divo-tvorné zelině ukazuje, že v předloze (af ústní či písemné) tento prostředek měl úkol účelnější. Pro nenadálé výklady o Elegartově schopnosti rozumět zvířatům není přirozeného důvodu, tím méně, že Karla tím nepozná, a také nemá celá ta episoda následků dějových. Zdá se pravděpodobnější, že divo-tvorná zelina původně sloužila k tomu, aby bud! činila zloděje neviditelnými, neb otvírala všechny zámky.