veselit a aspoň na chvíli odehnat trudy života. Písně horůáků plny jsou elegie a divné nálady starobylých písní, působí mocným dojmem. Melodie písní jsou neposkvrněné ryzosti svérázné, a umět zazpívat jejich píseň je skutečné umění.

Texty písní jsou pravé skvosty lidové poesie, plny bohatých krás poetických a náladových. Šlo by to v šíř, kdybychom se měli o hudeb-nosti našich horňáků rozepisovati. My víme, jak čarovně působí horňácká hudba, jak loudí nové a nové písně z hrdel pěvců a zpěvaček. Sem musíte putovati a na vlastní oči seznati všecka kouzla zapadlého kraje, sem putujte, ale nešetřete pel s těch skvostných památek, po praotcích zděděných. A chcete-li se rozradovati s nimi, nuže provedu vás po horňácké svatbě, která je v každém směru pozoruhodná a vábivá. (Srv. farní kroniku kuželovskou.)

Na svatbě bére účastenství celá obec, »všecko je hoře, když je .svaťba«. U muziky večerní je pak všechna mládež.

Zvaní na svatbu (svaďbu). Družba a ženich ve světlých šatech -chodí po známých. V rukou nesou bílé hůlky. Když vejdou do jizby, dražba začne: »Milí přátelé! S důvěru a úáskú, s miúostí Boží, pokoj a zdraví vám u příchodu našeho srdečně vinšujeme ! Přicházíme k vám od ctěného súseda v naši obci N. N. Skazují vás mockrát pozdravovat, že kdybyste k ním vašu úásku nakloniti ráčili. Dá-li nám Pámbu předně ve zdraví dňa úterního dočkati, gdybyste sa u jejich svadebního stoúa zúčastnili a jím příchodem vaší tým věcí radosť způsobili, což já na jejich místě vám tuto žádost prednášám a s potěšitelná důvěru vašej odpovéd očekávám.«

Ženich si odvádí nevěstu. Svatebníci ženichovi přijdou s hude (hudebníky) k domu nevěstinu. Družba začne: »Pochválen buď Pan Ježíš Kristus! Však milí přátelé, uctivě vás žádám, abyste toto naše vstupem s tímto poctivým múadencem do vašeho příbytku v dobré obrátili, pri kerém my vám vinšujeme od Pána Boha všemohúcího předně zdraví hojné požehnání, prospěch duše aj těúa a pri všem Jeho svatů pomoc. A tak vás prosím, abyste byli téj úásky a temuto počestnému panu ženichovi do ruku vúožili vašu šlechetnú pannu nevěstu.« Předvede se mu kulhavá baba, kterou odhání, pak jiná starší družica, která též se musí ztratit. Konečně přivedou nevěstu. Družba vykládá dle »Písma« stvoření Evy a ustanovení manželství.

Nyní ženich a nevěsta volně se otáčejí kolem sebe a družba zpívá: »Adama Pámbu stvořil čúověka prvního, aby ťen kmen vyplniú, který na počátku zaúožiú ke cti, chvále jeho. Zažeň od nás šecko zúé, ďábúa nepřítele; dejž ať pozdější žaúosti přijdem k Tebe do radosti chváliť Tebe vesele.« Na to nevěsta klečíc odprošuje rodiče třikráte: »Milí rodičové, tatíčku a mamičko! Prosím vás pro Boha, pro miúosrdenství Boží, co sem vám gdy ublížiúa a vás v něčem rozhněvaúa, ale gdy v čem neposlechúa, -žádám vás srdečně, odpusťte mně.« Roiičové dají požehnání. Když se