z domu vychází, zpívá se: »Mocný Bože na výsosti, spravuj nás sám svú miúostí, na cestu sa strojím jíti, Pane, rač mna sprovoditi.«

Jde se do kostela. Po kostele se odvážejí duchny, jež musí ženich koupiti. Po té se shromáždí všichni svatebčaiaé u ženicha a zasednou za stůl. Do kouta se posadí nevěsta, před ní se postaví na velké míse koláč se slovy: »Šírej, šírej, af já možu blízej, že jako každé stromoví z maúého seménka sa rodí, z manžeúského stavu ceúý svět prinášá súávu; tak tito manželé, dyž sa budou miúovat, budou istě za rok něco kolébat. Tedy já súžebník jejich, žádám vzácných pánů hostů o nějaký dáreček na kolé-bečku; po grejcari, po tolari, aby ešče aj na povijáček něco měli. Náš pán ženich sa též ohlašuje, že aj on nevěstě dar daruje, ale že lež on by měú kolébat, že by raci vúačiu, oral, a že si umínili dat nevěstě pro chůvu toral.«

Pak každý dává nějaký dárek nevěstě do koláče, třeba: »To ti dávám nevěsto pro Boží požehnání.« »To ti dávám, abys držaúa jazyk za zu-bama.« »To ti dávám na kolébku« atd. atd.... Starší družica pak zvedne koláč a řekne:

»Muziko miúá! postoj chvílečku; nech si i já provedu kratochvílečku. Milí páni hosti, horní, dolní, domácí, přespolní, dybych sa v něčem pre-rekúa, lebo něco nedorekúa, prosím vás za odpuščení:

Tento Boží dáreček není z dřeva utesaný, lež je od poctivých rodičů těžce vystaraný, od poctivých kuchařek upečený, od poctivého družby na stůú přinesený. Tato múadá nevěsta dúhé roky súžiúa, maúý koúáč si vysúžiúa; kdyby ona byúa věděúa před rokem, před dvoma, byúa by skúádaua zrnečko k zrnečku, kúásek ke kúásečku, až by nazbíraúa žitečka méřičku. Byúa by kúpiúa slépku chochol atá, krávu rohatú, byúa by udě-úaúa svadbu bohatú. Ale ona nevěděna až v sobotu odpoúedňa, až ji přišli povídati, že sa bude vydávati.

Tato múadá nevěsta i se ženichem vám dobrý a ščasný večer ska-zují, že vám za tento dárek pěkně děkujú; ne oni, ale já na jejich místě. Dyby vám taková potřeba nastaúa, že byste své syny ženili, lebo své dcery vydávali, že se vám scú odměniti; nebudú-li oni moci, nech je vám Pámbu na svaté pomoci. Nech sa tyto grajcárky a štvrtáky promění v ši-ruké dukáty.«

Před večeří se zpívá: »Otče náš všemohoucí, jenž vše živíš svú mocí, požehnaj nás všech spoúu nyní pri těmto stoúu.« Po večeři následuje čepeni nevěsty. Pak je muzika.