str. 22
očka, tříočka, čtyročka, pětiočka), okatý (též vláčkové); — pavoučkovy,. prstýčkovy, pařátkovy, půlpárovy (jedno- dvoupárovy), páskový, protěžovy, peckový, proutkovy, plátynkovy, pomateny (též vláčkové); — rozmarinovy (rozmarinky), rozdvojeny (rozpulovany), rozdvojený zub, rožnovy, rýsovaný; řetízkovy, rovensky (dle vsi u Vamberka), ruličkový, růžovany (růžičkový),, rybenky (dle vsi Něm. Rybné mezi Vamberkem a Žamberkem); — svar-bovy, sedmičky falešný, štráfovy, slemensky (dle vsi u Rychnova n. K.)r šrekovy, šnekovy, smrčkový, šatový, stebílkovy, stromečkovy, šněrovneí, srdíčkový, salátový; — tříkrejcárky, týlkovy, trnový; — věnečkovy (věncový), válečkový, vinny, vějířkovy, větvičkový, vozový, vajíčkový; — že-leznicovy (železnice hustá a řídká), zástěrkový, zámečkovy, zvonečkový.
Lidová kritika mých „Lidských dokumentů".
Píše Augusta Šebestová.
Vydala jsem knihu »Lidské dokumenty« (viz Č. Lid X.). Tam jsem věrně zapisovala, co jsem mezi lidem slyšela. Kniha vyšla. Někomu se mezi lidem, z něhož byla čerpána, líbila, jiní byli nespokojeni. Posuzovali ji asi taklo : Volař čtoucí na dvoře : To bych krucka rád věděl, kerej osel tuto knížka
složil. — Ná Josefe, dyť to máte hned na kraji. — Ja dyť jsem začal kdesik z prostředka a hněď bych s tým buchl. (Udeřil.) — Ná proč? — Ná proč. Takový hlúposti psát do knihy, jak se volá na koně, lebo na voli, nač to. — A pánom se teda dosť líbila. — Hm, pánom, pánom. Oni všeci ti studýrovaní myslijú, že sú chytřejší, jak títok lidi (prostý lid), ale hlúpí sú, jak stará motyka. Jeden napše všelijaký baligy (smyšlenky) do knih a ti druzí (jak hlúpí) mu věřijú. To mívám stakra zlosť, dyž takovej nejakej ten pán si myslí, že nasej práci rozumí. Jak tafkaj (nedávno): Vozili sme kamení, takový vám fůry, že ani moje voli (a to sú přece chlapáci) do teho kopěiska to nemohli zdut (zmoci). A pán káže třískat do volů : >Enom ho, to je-potvora vůl!« Vůl padne a ani hni. (Nehnul sebou). Sem si povdal, včil s ternu dal, co ti takovú fůru utáhne.
Co pak si to tu vyvádijú s Josefem? — Ale chválí mě >Lidské dokumenty«, že přej by rád věděl, kerej osel to složil. — Ale Božínku
|