Předchozí 0040 Následující
str. 23

svatej, Josefe, dyť oni ju složili sami! — Beztak, chtěli byste mě vodit za blázna. — No doopravdy, já jsem ju složila. — Ano, to bych ani neměl chuť věřit. — Bože dyž on jim to tak, a oni se enom řehcú. — No oni ho ti voli v tej knížce mrzijú. On už má jet k asentě, tož se chcél silu mocú dostat ke koňom, je ho hanba byt u volů, tož ze zlosti volá na voly, jak na koně. Aji mu toť strýc Bartoň nadali, ty přej, ná jak budeš volat na koně, až se dostaneš ke koňom? — A jak vám se líbila knížka, tetičko? — Za dobře, nařehtaly sme se do vůle. Baby z celej hulíce se sběhly a nechcelo se nám ani jit popraovat (krmiti dobytek), velice je to šikovně svedeny.

20tiletý: Nesu jim ty »Dokrmenty«. Tuze se mě to líbí, aji našim, enom jedna věc mě mrzí. — No? — Že mě do teho nedali. Šak až po druhy, pravda.

Muži: Toťkaj sme čtli tú Vášu knížku a tož sme si povídali, ne že se vyrovnáte, než že se přerovnáte mužským. Musíte mět tuze dobru hlavu.

40tiletý čtenář: No já se musím přiznat, že sem sám našich lidí dobře neznal, nikde nendu, tož na mnohý sem nepřipadl.

Tetičko, ty »Dokrmenty« se líbijú. — No Bože můj, co by se ale nelíbily, dyť jsem já taky k temu přispěla a je to všecko věrná pravda. — Ale toťkaj měli byt u našeho. Seděla nás taková guča mezi zahrádkama, okolo stáli chlapci a Kača to čtla nazhlas. Každej něco přidal, no jářku, včil tu byt mezi nama paní Šebestová, má druhů knížku án cvaj.

13ti létá : Paní Šebestová ! — Co chceš? — No poďte blíž k oknu, ať nemosím tak břeščet. Že přej v těch »Dokrmentech« to néni dobře. — A co? — No povdal náš Tonek (15tiletý), že je v Kobylí věc hulic. Zapoměli ste tam dat: »konec světa«, Na Šmidkově, Na novým světě, Čejcká hulic a Rybářka.

Msta po vyjití »Dokumentů«. Anonymní koresp. lístek:



Pleny, půlky a holubinky v českém Horácku.

Píše a fotografuje J. Kopáč.

(Se 16 pův. vyobraz.)

Převládala-li v koutnicích horáckých barva červená a pak v některých výšivkách kostelních, jejichž vyobrazení pod č. 1.—5. podáváme, barvy několikeré, působí pleny (po horácku »plíny«) svou čistou barvou bílou (i ve vyšívání) dojem klidu, střízlivosti i něhy. Prolamovaný ornament jejich na tmavém podkladu přichází také k platnosti. Jsouť pleny


Předchozí   Následující