Čert: Králi, králi, králi! Dej Doufila štít!

Král: Ach nastojte, běda mně! Co pak chcete bejt všeci křesťané, a naše modle opovrhnout mínííe? Ale hned mi sem, katové, přistupte, Doufilovi hlavu setněte, to v čerstvosti dělejte!

Kati: Rádi se ti zachováme, milostivý pane.

Kat starší : Pantalone Janku, mladší kate, vykonej tu práci za mě, nebo mně ubývá síla.

Kat mladší: Milerád. Ustupte lidé na stranu, ať vám nedám mečem ránu. Sklop, Doufile, sklop své oči, ať tvá hlava na zem skočí.

Gert : Klíchcum, klíchcum, varům mezi nás, jsou-li tady hody nebo kvas, při kterých jsem já rád býval a to semeno rozsíval. Já svedu pranice, bitvy, mordy a více. Kdo poslouchá, rychle se ke mně dostane, nebo zřídka kde najde takového kvítka, jako já čert jsem. Brm, brm, brm.

Král: Mocnosti, mocnosti, kde bydlíte?

Gert: Pane, pod lavicí.

Král: Juž mě nic na tom světě netěší, jen ty, muziko, mně hřej.

Gerti: Titum, titum, trum, trum atd. (jak kdo umí a chce). (Blíží se ke králi).

Král: Černí ptáci, nechtě mě, já vám dám jiného za sebe.

Čerti : A kterého?

Král: Tam toho chromého (aneb koho chce řekne).

Čerti: Ó, ten už je dávno náš.

Král: Ach, černí ptáci, nechtě mě, já vám dám něco jiného za sebe.

Gerti: A co pak?

Král : Já vám dám celé království a peněz dosti.

Gerti: My království nežádáme, my raději tebe máme. My jsme z toho veselí, půjdeš s námi na posvícení, nebudeš víc provozovat tyranstvo na křesťany.

Hejkadlo představuje si lid náš jako zvíře s malým tělem, velkou koňskou hlavou, se dvěma tenkýma nohama, vyznačovalo se při své malé postavě obrovskou silou. Hejkadlo zdržuje se nejvíce v lesích a jenom v noci vylézá na pokraj a tam láká noční chodce svým voláním »hej«. Ozve-li se poutník na toto volání, rychle přiběhne, skočí mu na záda, a jen stěží možná se ho zhostiti.

Jistý čeledín zdržel se dlouho na jeteli, tak že při nakládání již noc jej překvapila. Domů bylo se mu bráti hlubokým lesem. Najednou uslyšel