choutka chudých. (Na ten způsob vaří se »bandorka«. Do vody dá se rozvařiti na dobro několik brambor, a zadělá se smaženou moukou. To jest polévka — bandorka.)

Kucmoch. Oškrabané uvařené brambory se dobře »rozštuchají«, rozmatou knedlíkem, zalívají mlékem a esolí, až jest 4 toho jemná, tuhá kaše. Hotové se buď tukem mastí, nebo polévá slívonkou. Kucmouch smaženej : Na pekáči se praží mouka, a když jest dost, zalívá se vařící vodou — až to stuhne. Kucmouch rýžový, rejžovej, krupičnej, jáhelnej: Do vody dá se buď rýže neb krupice či jáhly, a vaří se tak dlouho, až to zhustne, při tom se míchá, aby se nepřipálil.

Halušky — hanušky. Oškrabané brambory se strouhají, posypou moukou, zamíchají a osolí, a na teplé plotně pekou. Původ halušek, které správně se mají zváti hanušky, jest následující: Když počaly se v Cechách sázeti brambory, tu v jedné vesnici žil mistr počestného řemesla ševcovského, Hanuš. Žena mu odešla někde na pouť. Odcházejíc řekla muži : »Něco dobrýho mi uchystej, až přídu domů.« Milý mistr, který měl ženu rád, přemýšlel, co má chystat. Připadl na myšlénku — péci druh placek z brambor — nevěděl však, jak to uváleti, i pekl to řídké, a první placka mu chutnala. Pekl dále, a když žena přišla, divila se nemálo, kdo to muži poradil. Chutnalo jí a dle receptu mužova, pekla hanušky každý den. Dozvěděly se to sousedky, a zalíbilo se jim to. Znaly však několikerý druh placek, a nevěděly jaké jim dáti jméno, že to vyšlo od Hanušů, nazvaly prý placky ty »hanušky«.

Jáhel nik, rej žo vnik. Opere se rýže neb jáhly, či oboje v hromadě, dá se na pekáč, ulije se na to dobré mléko, osolí a peče.

Bylo veselo. Machala z hosťama vešél do světnice. Janek si vyptal Marýnu do tanca a hodil dvacítku na cimbál.

Ja, tak, tak, pochvalovái si Blažek. Zanotíl: De je kostel, tam je fára, hažte, chlapci, do cimbáia, a hned' výtah z kapce brýle a z burnusa noty. Tož co máme zahráť?

Ja, co chcete.

Tož zahrajem ten nový taje.72) Obrátil noty a mrk na ostatní, aby jako laké obiátili. A tož začali hrát Dyž pohráli tajč, obrátili noty a řezali polku »Habakuka«. A potom už ani not neobracali, všecko hráli z jednoho listu nazpaměť, co do chťél.