str. 100
Vešel jsem do sednice, podal jsem všechněm ruce, seď jsem si u kamen, srdce jako kámen: Nanynko, nevdávej se.
Proč bych se nevdávala, na tele tu čekala: tys velkej karbaník a světa podvodník, Pepíčku, podveď bys mě.
Nanynko nepodvedu, já si tě před vemu: pantáto, prosím vás,
paňmámo, taky vás, dejte mně vaši dceru.
Než bych ti, Pepíčku, dceru dala, radš bych jí hlavu sťala: ruce po ramena, nohy po kolena, tak bych jí udělala.
Když mně ji nechcete dát,
dejte si ji malovat,
dejte si ji za sklo,
až vám bude teskno,
choďte se na ni dívat. (Zahořany.)
Srovn. Erb. str. 227.
|
|
|
