másla. Z toho připravený pokrm vystačí na dva dni k výživě 20 dospělých osob.«

Následuje pak návod k vaření takové kaše, která prý 4 až 5 dnů vydrží a nejen ohřívaná, nýbrž i vodou rozředěna býti může. Každá osoba dostane denně dvě sběračky (libru).

R. 1847 panoval ve Skutči a okolí hlad a nedostatek práce. Městský písař Jan Svěrák o tom zaznamenal: »Obtížné časy jsou' Žádná práce! Žádný výdělek! Žádná obživa! Ve všem panuje nedostatek a drahota! Řemeslníci jsou bez práce, čeledínové služby v domácnosti zbaveni a hledí jinam: bud na vandr neb k stavbě železnic do Moravy a do Rakouska odejíti, aby si ten nějaký výdělek zejskali. K těrnto cestám do ciziny po-třebujou »pocestné pasy« neb vandrovní knížky; o udělení (pasu) podávají žádost bez »Stempln«, říkajíc, že již několik dní nejedli, a mnozí se již skutečně otrubama, jen s něco mouky k tomu přidaee, některé kór jen trávou lebedou, jetelovýma paličkama, které zvaří, se živějí. Bez štemplu knížek atd. vydati nesmím a mnohý jde si na stemple potřebné peníze vyžebrat a po několik dnech ještě nemá celých 30 krejcarů na vandrovní knížku neb šestikrejcarovy kolek na pas a 6 krejc. na kolek k žádosti. Takoví ubožáci mně zůstanou dlužní s ujištěním, že mně zaplatí, »až jim Pán Bůh pomůže«, a tím způsobem mám již mnoho zlatých »na věcnou oplátku« půjčeno Já prosil magistrát, aby veřejně ohlášeno bylo, že bez kolku pasy atd. udělené býti nemohou a protož aby se magistrát o nějaké ulehčení chudého lidu tím způsobem postaral, aby aspoň na oustní požádání k cestování za výživou potřebné papíry udělované býti mohly, poněvadž attestace chudoby anebo povolení na žebrotu udělovati nelze a žebrota přílišně rozmnožena jest taky i mezi lidmi, kteří se skutečně žebroty stydí.«

Bída v městě byla asi veliká, neb dle vypravování současníků šel skutečský dělník na práci do kraje, seslaben dostal se do Chrasti, kde dostal práci a jídlo; ale seslabený žaludek mnoho nesnesl, neb při »hltavém« jídle dělník zemřel.

Procesí dětí a odrostlejších lidí chodilo ze Skutče do lesů »hledat jakýsi druh jídelných kořínků«. V měsíci červnu neb červenci r. 1847 roznesla se městem i mezi vyhladovělým lidem venkovským pověst, »že tu a tu noc mana z nebe padala«, ale kde, nikdo udati nemohl. Pisatel tohoto obrázku (71etý) ve společnosti dětí přeběhal zahrady a luka a ve trávě hledal »manu«. Mnohému se poštěstilo nasbírati hrstě jako hrášek velkých hnědobarevných měkkých kuliček, a to prý byla ta mana, která se uvařená požívala.

Pokud se týče cen obilních, uvádím: R. 1805 ve Skutči korec žita 38 zl., ječmene 34 zl., ovsa 12 zl., čtvrtce jáhel (12 žejdlíků) 2 zl. 30 kr. Na Bydžovsku, Boleslavsku, Králohradecku: korec žita přes 50 zl., libra chleba 15 kr. a ještě nebyl k dostání. Pro obilí jezdilo se do Uher. R. 1847 korec žita 30 zl., ječmene 25 zl. R. 1853 korec žita 24 zl., ječmene 22 zl., bečka bramborů 4 zl. 20 kr., čtvrtce jáhel (5V2 litru) 2 zl. 25 kr., korec hrachu 32 zl., čtvrtce pěkné mouky 2 zl. 6 kr.