Ach, jaké zlaté to časy byly, když srovnáme, že r. 1769 prodávali: husu za 21 kr., kachnu za 9 kr., krávu neb jalovici za 7 zl. 30 kr., korec žita neb ječmene za 2 zl., ovsa za 1 zl., ovci za 45 kr. a prase za 1 zl.l A což ještě r. 1826, když dle gubernialnfho nařízení musela se v Praze libra masa za 5 kr. prodávat; na venkově bylo maso o půl krejcaru lacinější. Ale již tenkráte byli řezníci ferinové, a kde a jak mohli, ceny zvyšovali, tak že i si. gubernium v onom nařízení připomenulo: „Bděte na dodržení cen a váhy!“

Dysi v týdni přišel starý Machala aj z miadým do města a stavili sa u Křupalo. Miadý dál Jankovi voláče a starý přines floček vlny ukázať.

Tanu, pěkná je, pravil Křupala. A tož co za nu voláte?161)

Ale ani nevím, zač je včil vlna. Ja, dajte, zač vám stojí, abyhme neměli křivdy jeden ani druhý. Vyhodiť ju nechcu a vás bych také neřád přived do škody.

A tož kolej jí máte?

Ja, s půtřetího centa jí bude.

Tanu, býí bych na ňu kupec, kata né.162) Ale horší s penězy. Jar-maky néjsú hiavité . . .163j

Dyť sem o penězoch ani nepotúrnúl.164) Třeba za tisíc stříbra. Šak sa snáď u vás o to nebojím.

Ja, ono je to lepší z ručky do ručky, netřeba škříčky,165) jak sa praví. A včil sa neutřží, aby sa utržilo . .. Máme, je pravda, na poš-čaji jakýsi groš, ale napomínat166) — jakéž je to? A také, jak to čiověk pichne167) do řemesla, těžko sa to včil z něho dostává. Aj ešče máme brzo dva žochy vlny, co sme ze synkem přinesli z Rajca.

Dyť sná na ty peníze tak neslačíme.168) Taká bída ešoe u Machalů néni, panebožechvalatvá Dáte nám za vlnu, až prodáte z ní sukno. Má ležať na naší hůře lebo na vaší. Šak kúpíl od nás Marušák na vesno jaiůvku, pravíi sem mu, až budu potřebovat', šak já ťa najdu. Staú-vám169) sa tam, dyž přídu do města, ale od téj sem tam nebyl, aby si nemyslel, že sem sa zaved napomínať. Šak sa ně to u ňho neztratí. Je