pekli si na vánoce „pletenici", na kterou si před tím třeba dlouho předli, soukali nebo tkali. Od ní nechal se kus těsta na štědrovečerní »bochánek«.

Dlouhá Třebová kolem *r. 1870- Polévka houbová, jahelná nadívanina (t. j. jahelník) s houbami, hrách nemastný a neslaný, odvárka nebo ovocovka (tato jest sprostší, bez hrozinek a mandlí, bývají v ní i hrušky plané a křížaly), posléze ořechy a jablka.

Pří vrat u České Třebové, dříve i dosud. Polévka zapražená, jahelná nadívanina s houbami, ale nemastná a neslaná, rovněž hrách nemastný a neslaný (byl-li místo nadívaniny), pak placka nebo jiné nebo nic.

Kozlov u Česká Třebové v téže době. Polévka kadlátková (t. j. s celými švestkami a s hrozinkami), do ní nadrobená pletenice, dále houbová nadívanina, ovoce. (K nadívanině té se uvařily jáhly zvlášť a houby také zvlášť, ty se potom rozsekaly, s jáhlami smíchaly, hodně omastily a nato teprve pekly.)

Párník u České Třebové. Podobně jako v druhých jmenovaných obcích, jenom ne pletenice, tam žádných nikdy nedělali, místo na nich, placky.

ČI upek u Litomyšle. Krupková nadívanina s houbami, odvárka s koláčem (t. j. plackou), ovoce.

Dobrouč a Čermná u Lanškroun a. Hrachová polévka, nadívanina s houbami, placky, ovoce.

Herbotice u Lanškrouna kolem r. 1840—50. U nejchudších aspoň houbová polévka s kroupami a brambory. Kde prostředky dovolovaly, též nadívanina jahelná nebo krupková též s houbami. U zámožnějších i jiné.

Doslov. Ukázka tato ze prostších rodin vzatá, t. j. z chalup, i menších statků v, nasvědčuje, že houb y byly všude. V Herboticích, bylo-li některý rok málo hub, šetřily se vůbec, jen aby se jich dostalo na štědrý den, a tu jich bylo žádoucno hojnost. V Kozlově, neuvedly-li se houby, stýskali si: „Co budeme míti na štědrý večer?« A tu vem, kde vem, hleděli je opatřiti. Vůbec se nazývají jídlem v ten den nevyhnutelným. A proč? V Kozlově myslí, že prý jest to postní jídlo. V České Třebové slyšel jsem i legendu, že P. Maria se sv. Josefem na cestě do Betléma vešli do jednoho stavení, kde bydlela vdova, která neměla ničeho, čím by je uctila než houby a ty jim předložila. Hrách pro své znamení („kalich") jestjídlo symbolické a proto v ten den z většiny nevyhnutelné; ale má se jísti, nemastný a neslaný, protože Kristův kalich byl též trpký. Odvárka nevaří se obyčejně celý rok, až na sv. Tomáše a té se nesmí dříve okusiti, až na štědrý večer. (Č. Třebová dosud.) Kde nadívaninu hodně mastili, to dělo se obyčejně k vůli čeládce, aby nereptala.