Žerty přástevníků.

S příchodem zimy nadešla i doba přástev. Bývalo o přástvách veselo, zvláště tam, kde scházívala se dívčí mlaď.*) Brzy přišli do sednice i hoši, a tu žerty, veselé písně, povídačky, šprýmy a čertoviny nebraly ani konce. Do přástvy neměl přístupu, kdo se napřed neopověděl. Takový nezvaný host (zvláště byl-li to mladší hoch) špatně pochodil: přástevnice přinesly vanu s vodou, notně ho »zmyly« a pak vystrčily vesele na mráz. Přišel-li hoch z cizí vesnice, musil zaplatiti výkupné ; mládenci jej '»vzali«, totiž došli si pro něho, přivedli jej mezi přástevnice a ztle za pokutu musil (kleče ve vodě) přeříkati růženec. Nebo i vlasy do holá mu ostříhali a jiné žertíky s ním provedli. Pak směl již bezstarostně navštěvovati vyvolenou srdce svého.

V době adventní, obyčejně v pondělí, vstávaly přástevnice třeba již o hodině s půlnoci; sešedše se v některém stavení, předly jako o závod — přády jen jen vrčely. Pak šly společně »na rannou« (rorate).

V masopustě, tak z pondělka, kdy bývala chasa po muzice, pe-kávaly se »sejkory« (placky ze syrových nastrouhaných bramborů, jídlo v našich horách velmi oblíbené).

Na přástvu chodilo se i v neděli. Tu se ovšem nepracovalo, ale při zvucích harfy křepčilo, co živo; »šejdovec« říkali takové

zábavě. Někdy si dopřáli šejdovce i v hospodě, ale bez šelmovství to nešlo. O přástvě sebrali mládenci některé holce šátek nebo cos jiného, za-

Č. 3. Zvonička ve Vonšovicích. Kreslila A. Eoškotová.