stavili u hospodského a na účet toho popíjeli. Šenkýř rád na takovou zástavu uvěřil, dobře věda, že ji holka vyplatí.

Předlo-li se dlouho do noci, dostavila se u některé přásíevnice dřímota. Netrvala ale dlouho : mládenci podpálili-jí kužel loučí — a dřímota ta lam ! Za jasné noci (byl-li površek) vypravila se všechna chasa někam na stráň, a pak šlo (o na sáňkách a na rohačkách s větrem o závod.

0 přástvách se také předčítalo. Zatím, co přástevnice jedna četla, ostatní pilně předly. Vždyť musily čtenářce nahraditi svojím prádlem, co čtením promeškala. Se čtení přešlo se na povídačky: o králi, princi a princeznách, o chudém tkalci, o hloupém Honzovi — — ale brzy obrácen list, a rej zahájen Libercoulem, meluzinou, diblíkem, světýlky, strašidly.

Co to? Na okénko : ťuk, fuk, ťuk ! Jde někdo otevřít, ale po chvilce vrací se ze zprávou, že před stavením není živé duše. Teď okno zadrnčelo : silně, tiše, tišeji . . . Přástevnice ani nedutají. A zas jako by čelem po skle táhl. Přešla veselost, přešel smích ; husí kůže naskakuje dívkám. A slyš : nad hlavami to duní, jakoby prázdné sudy válel po stropě. Strach a zděšení ve všech tvářích, jen jeden potutelně po všech se ohlíží; ví dobře, že jeho druh, přivázav z venku k oknu navoskovanou nit a uschovav se za koháče, prsty po ní smyká, a že jiný tajně vlezl na půdu a koulí na šňůře přivázanou po stropě válí. Však už propuká v smích — je po strachu !

Žerty přástevníků bývaly hravé i dravé. Mládenci vzali přástevnici přád, pověsili vysoko na strom a nevrátili, dokud děvče nevykoupilo se nějakým dárkem. Spatřiti po noci celý vůz někde na střeše, nebylo nic divného. Mládenci vracejíce se z přástvy, vytáhli jej sousedovi ze stodoly, rozebrali, vynesli po částech na střechu a zase sestrojili. Jednou vystavěli hoši v zákostelí u Studýnků velkou bránu z koháčů ; pobrali je sousedům. Jaké udivení ráno, že zloději dříví kradli a jaká tahačka, když každý soused o své pařezy se hlásil.

Bujný žert někdy smutně zkončil. Hoch pokukoval po děvčeti, ale ta o něm ani slyšeti nechtěla. Z přástvy vyšel dříve, a když holka došla na hřbitov (tenkrát kolem kostela), postavil se před ni v bílém prostěradle, s křížem v ruce. Dívka leknutím pozbyla navždy vlády těla.

Babička Kovařovic z Lažan u Milčína má předobrou pověst po širokém okolí, poněvadž pomáhá zdarma od souchotin. Umí je důkladně setřít, říkají o ní. Pacienta položí na zem, změří rozpjetí jeho rukou (obyčejně stéblem). Když toto shoduje se s délkou celého těla, je ještě pomoc, ne-li, marně by stírala. V případě příznivém učiní chorému na čele kříž a hned potichu se modlí: