v podobě malého chlapce u rytmikův a řek, jsou zeleno oblečeni a s levého klínu jim kape voda. {Od Brna.)

Staříček1) vykládali, že jeli gdysi ze mlýna z múkú. Na ránu ich obstúpiíi světlonoši a pořáď na ně dorážali: bzk, bzk, bzk. Koně nemohly z místa. Staříček se modlili. Ale čím víc se modlili, tým věc2) světlonošů přiletovalo a pořáď věc dotírali. Slaříček si povídali: »Ale co mám dělat?« Najednúe šak si zpoměíi, že se ím mosí hodně zahřešit3) »Aíe deset tisíc čertů do vás!« A jak ím zahřešili, hned' světlonoši odletěli, tak šustělo. (Fryšták u Holešova.) Zaslal stud. Ant. Odstrčilík.

»Měli jsme pod Eliáškama na stráni pole,« vypravovala stará babička, »říkalo se tam ,pod dubem', protože tam stával velký dub, ale můj otec ho skácel. Kdysi měli jsme na tom poli nasetý mák, na který nám děti z městečka chodily. Jednou ve čtvrtek kázala mi maminka, protože jsme neměli školy, abych šla na celý den hlídat toho máku. 0 poledni přinesl mi bratr oběd a hned odešel. Já jsem se dala do jídla. Ale sotva začnu jíst, přeletěl mi přes hlavu kámen, za ním druhý a třetí. Myslila jsem, že jsou to rozpustilé děti Karáskovy, které by si rády natrhaly máku, ale pro mne namohly. Volala jsem na ně, aby přestaly, že mi roztřepou hrnek, ale když kamení pořád lítalo a nikdo se neozýval, vyběhla jsem nahoru. Tam stál malý krásný chlapeček, v bělounké, až po zem dlouhé košilce s krejzlíčkem a modrými stužkami u krku a u rukou. Měl černé, jiskrné oči, růžové tvářičky a hlavu jedna bílá kudrlinka. Ptala jsem se ho všecka udivena, čí jest a jak mu říkají, ale chlapeček na všecky mé otázky nic neodpovídal, jen se smál. Pravila jsem mu, aby trochu počkal, že mu přinesu s pole kaše s perníkem, ale než jsem se s kaší vrátila, po chlapečkovi nebylo ani památky. Volala jsem na všecky strany, ale nikde se nic nehnulo. Najednou na mne připadl náramný strach a já utíkala jako bez duše domů. Vypravovala jsem, co se mi přihodilo, a teprv maminka mi vysvětlila, že to byl poledníček. (Letovice.)

Zaslala M. Hladilová.

Poledníček byl malý chlapec. V poledne vycházel z lesa a volával na lidi jejich jménem. Kdo za ním šel, povodil ho po horách, až chudák od únavy na zem padl. Objevoval se v horách kolem Krtin. (Od Brna)