Na schodě.

Vnedělu pravila Křúpalka synkovi: Oh, dež to napsat', žes ty dnes ani po hůře neštragáí.l97) Už ťa to holubjářství omíňá.198)

Na drahý- týden si Janek myslel, že holubi budu už přižhratí. Chťéi sa s němá pochváliť a pustil jich. Holubi chodili chvílu hen sem tam po hřebeni, otáčali sa a zas k sobě, povrkovali si a zas od sebe ; potom sa zeáli a jak by sa uřekli, naraz schytaci sa vyletěli nauzvýš. Zatočili sa a hybaj ge Lhotě. Janek sa poškrobál za uchem a myslel si: Počkajte, šak podruhéj já na vás vyzraju.

Ja, mjéTs jím podsoliť pod ocásek, smíia sa mu Hanča.

Večer sa holubi nevrátili.

V nedělu po téj sa výpravo Janek zas do Lhoty za holuby.

A dyť sá dnes hody, pravila mu matka. Budu stínať barana.199)

Ja, nechsi, šak já sa večer vrátím.

Enom ně tam zasej tak dtúho neostaň, ty čučálku.200) Šak nevím, co ťa tam tak táhne, dyž tam ideš jak na med. Dyť by ti ty holubiska mohli poslat Já sa enom bojím, že sa tam zabudeš, že sa neodpravíš201) zas do rána.

To je věc možné než né, pravíí Janek. Ale viďaci, že maměnka to myslí naozajst, přiřek : Veť to já sa tak směju.

No, enom aby nebylo ze špásu naozajst.a02)

Až odešel, teprú si matka zpoměía, že ani nedělních šatů si nevyzlék, že šél, taják chodí do kostefa. Na nic nedbá ten synek, pravila si. Kam203) větr, tam píášč. To je s těma děcky!

Dyž přichodí! Janek ge lhotském mlýnu, viďél už odzdaleky voláče vážiť sa na hřebene. Povolávali: Avavrkú, avavrkú! taják by sa mu vy-škéřali.