str. 211
Praktické výtěžky ze studia lidového umění.
Píše Jan Kouia.
Na Vánoční výstavě Uměleckoprůmyslového musea byla vyložena mimo jiné také značná kolekce vyšívání z dílen Pokračovací školy pražské, doplněná řadou výborných prací žaček Vyšší dívčí školy pražské. Byly to velkou většinou výšivky v rázu národním, v rázu překrásných ručních prací, v něž naše matky vložily smysl svůj pro výtvarné a barevné krásno. Každý, kdo sbírku tu prohlédnul, přiznati musil úplný úspěch prací těch; vynikaly vele vkusnou úpravou celkovou, hotovostí v provedení, znamenitým zladěním barev i rázovitostí. Potěšilo každého přítele domácí práce úmělecko-průmyslové, že došlo k tak prohloubenému obrození našich starých pokladů.
V devadesátých letech předešlého století, kdy poznána doma i v cizině vysoká hodnota starého národního vyšívání českého, moravského i slovenského, usnesla se Městská rada pražská zaříditi pro své školy sbírku takových vzorných kusů, aby se jimi učitelky i žákyně v ručních pracích svých mohly říditi, a nařídila, aby vedle cizích pravidelně ve školách užívaných vzorů pěstovaly také ruční práce dle starých vzorů domácích, aby navázáno bylo tak k tradicím, které jsme sobě povinni respektovati nedopustiti zahynutí umění, které ve svém způsobu snad nemá v Evropě sobě rovna. Výbor pro šíření národního vyšívání sešel se r. 1887 a do městské sbírky kupovalo se od r. 1888. Přičinění to neslo záhy dobré ovoce, zejména pak v Praze Pokračovací škola i Vyšší dívčí škola s porozuměním si vedly. Síly učitelské s pravou láskou prohloubily se tu ve studium starých prací a žačkám tak pečlivě připravovaly učivo, že nový systém ten nezadal v ničem cizímu, jinde pěstovanému.
Během let oživla tím způsobem řada starých vzácných, zapomenutých technik výšivkových, oživly i domácí způsoby a vzory paličkovaných krajek; poznány formy i stylisování starých vzorů česko-sloven-skému vyšívání vlastních, a pochopen svérázný život těchto v pravdě uměleckých děl, které tak zajímavě ukazují k charakteru i stupni výtvarného citu pro formu a barvu v náš lid vloženému.
Výsledky svých snah vystavily školy uvedené a s nimi i jiné školy v Cechách i na Moravě několikráte ; vystavovaly zejména již na Jubilejní výstavě i na Národopisné výstavě českoslovanské a všude uznána i vý-chovová cena technik i vzorů původu domácího. Než jako u nás bývá zvykem, sotva že jsme poznali svůj kulturní toho druhu majetek a se jím cizině pochlubili, již slaměné naše nadšení dohořívá a tak jako jsme jej z kouta výměnku vynesli, tak dáváme mu opět v prach zapadnouti.
Již opět téměř jen užší kruh povždy upřímně rozvoji domácích rázovitých snah oddaný zůstává věci věren a přičiňuje se, aby dobrá věc úplně neuhnula, aby staré originály byly znovu a znovu studovány, nikoliv snad jen ku kopírování, nýbrž k navázání ke stylisaci a formám,
|