které za dlouhých věků v národě se vykvasily a vykvetly. Símě to v srdce naše má tak padnouti, aby nově svým způsobem rostlo a neslo ovoce, ovoce naše, odlišné a národem pochopené.

Chceme-li míti v tom kterém odboru umění své, jest nám dovésli, ze sebe je vyvážiti. Není-li k tomu síly jen ze sebe tvořiti, bez opory v levo a právo, pak stává se tak pomocí výpůjčky ; v tom případě lze vypůjčiti si buď z minulosti anebo ze současné tvorby. Ptáme se, kde lze vypůjčování takové s nejmenší škodou provésti? Co cizina nám půjčí, to vrátit jí musíme i s úroky i se svou vlastní prací; ona nádavkem přičte to vše s naší či bez naší vňle ke svému a nezbude nám při konečném účtování nic. Jest proto mnohem spíše na místě půjčovati si z kapitálu svých rodičů, předků; sesílíme tím základní kulturní svou jistinu, bez níž byli bychom proletáři a bez svého hlasu v rodině národů. Není příčiny malomocně strachovati se, že zůstaneme zpět, když na svém budeme trvati a budovati; vždyť máme jako každý jiný národ i přírodu kolem sebe a také co z ní svým způsobem vyvážíme, bude naše. Strakatina slepená z cizorodých zbytků nedá nikdy obraz naší svéráznosti, ona byla by jendo kumentem neschopnosti z níž zeje duševní smrt. Však vraťme se opět k naší věci.

Mezitím co u nás zájem o výšivky na domácím starém základě slábne, ano spíše i proti zbylým přátelům z vlastních řad se střílí, v Uhrách Maďdři věci jinak rozumějí ; vzali převzácné umění slovácké za své a pěstují je tak horlivě i se státní pomocí, že před světem za krátký čas budou považováni oni jediní za vlastníky všeho toho uměleckého majetku. Ale nejen o svůj kulturní zisk se tím přičiňují, nýbrž i o silný a slibný zdroj příjmů pro některé své kraje. Každý, kdo věcí si blíže všímá, ví, jak mnoho výšivek toho druhu prodá se ve světových lázeňských místech a jak representováno bylo Uhersko po té stránce na světové výstavě Pařížské. Zisk z toho všeho mají z části Maďaři (kulturní), z části prodavači (finanční). My nedovedli nic víc na tom poli než poklad vyhrabati, trochu leskem jeho ve světě se zablýskati a pak jako bezcenný střep zanechati. Za takového hospodaření v ničem nic nesvedeme, o tom buďme přesvědčeni. Mohlo by se mysliti, že opustili jsme v tomto případě své k vůli jiné, vzácnější kořisti.

Uvážíme li však, co nám na posledních výstavách pražských bylo ukázáno a co spatřujeme ve výkladních skříních pražských, nabudeme přesvědčení, že ač byly přineseny všechny oběti módě, nebyly nám před oči postaveny nižádné trumfy, zejména nikoli v tom kýženém internacionálním slohu secesse, k jehož výšinám máme se od své malichernosti a zastaralosti povznésti.

Ba ani v pochopení forem přírodních jsme se velkou většinou ne-povznesli a zůstává to v tom rázu naturalismu, který jsme před dvaceti lety byli opustili. K žaponismu a jeho pochopení tvarů přírody máme stejně nesmírně daleko, protože vše je vyvoláno módou a nikoliv při-vozeno větší snad láskou k přírodě. Málo nám proto jest platná všelijaká ta vivisekce květin a listů a tortury s jich formami prováděné.