Zakopané v zemi poklady otvírají se v pašijové dni. Patronem jejich je sv. Krištof; k němu odnášejí se všecky modlitby a říkadla zaklínači. Kniha, z níž se říkají, slově »krištůvka«. Dobývati se musí pokladu mezi 9. a 12. hodinou v noci na novém měsíci. Po celý čas té práce nesmí se slova promluviti. Dobývati ho mohou jenom tři bohabojní a spravedliví mužové. Nejprve třeba zaopatřiti si dvojaký prut roční »virgula« zvaný, v podobě velkého řeckého ypsilonu T. Když ho dobyvač v ruce drží, nahne se prut v tu stranu, kde poklad vězí, a na místě samém se ohne k zemi.

Poklady hořívají také plamenem. Hodí-li v oheň spravedlivý člověk růženec nebo odrobinky chleba, zůstane poklad na vrchu. (Od Vyškova.)

Fryštacké hory sú zavinšované od sv. Ignáca, sú plné zlata a stříbra a u Lipovéj studénky v l'esi je pl'no indychu.

Dyž jednúc přišel jeden Fryštačan na Dol'aky,2) sešel se tam v hospodě s jakýmsi Uhrem. »Prítelu, odkáď ste?« ptal se Uher Frystačana. »Z Fryštáka.« »A gde je to?« »Tam u Holešova.« »Ó,« pravil zas ten Uher, »ten váš kraj já tam dobré znám, vy tam máte hory bohaté; máte tam samo zlato a stříbro. Je tam u vás Jančů kopec a v něm je plno zlata a stříbra a u Lipových studének je plno indychu. Já enom jednúc s tuto kabelku, co mám na sobě, prídu a do téj kabelky si naberu a mám na celý rok dosť, nedělám nic, enom ím a píju.«