plezmera,251) z baťoh'-252) trávy to néni. Ale tá zas, doví, umí-ji aj vařiť, dyž oni na tom dědinisku to všelijak klohníja.253)

Tak to matka synkovi všelijak předkládala.

Mladý neřek už tak ani tak, enom prosil maměnku, aby to před talíčkem nepravila. Byl by sa ho styďél, jem by sa tak nepřiznat.

Ale starý už cosi zbadal, dyž kupoval vlnu od Machalů. Nadhazovali mu všelico. Tož sa o tom radili z matku ráno, dyž děti ešče spaly.

Kerýsi deň zatahovali sukno. Praščalo, dyž ho potahovali přes stůl, tož Křúpalka praví: Šak bude prodajné.

V téj sa otevřu dveři, a do je tu, jak mynářka ze Lhoty z Marýnú. Přijely do města nakúpiť sole, koření a všelijakých potřeb a zavedly sa ge KřúpaJom, že kúpiť sukna na papuče. Préj na troje po třech štvrťách a šestnáslém díle, aby už byty vyšší. Ale nějaké hodně modié, né takové íijalisté, jak to- včil začínajú nosiť.

Máme tu pěkný kúsek, pravila KřúpaJka. Udělali si to naši chlapi na šaty, prám ho zatahujem. Je to třikrát přetahované254) a tak sa to enom hladí, jak aksamit. Synek na to vybíral už ale dva roky de kerý pěknější kúsek vlny.

Tož sa nám to dobře hodí.

A tož to je vaša? ptala sa Křúpalka kyvňaci na Marýnu.

Ja, je, to je ta starší. Máme ešče jednu doma.

Šak je z ní už nevěsta.

Tanu nevěsta ešče néni, ale šak snáď nám na krku neostane.

Marýna sa zapáliia taják střešňa. Jankovi spadly nopky255) pod stůl, tož jich hledal.

Ja, což by ostala, taková robka jich móže mět na každém prstě deset, smítá sa Křúpalka. Pravda? Marýna sa jí polubovala.

Ó, jej! pravila Marýna, což o to, to by jich bylo, dybych chtěla. Ale já nechcu.

Dyž ona by sa ráda dostala do města. Veť to je také cérčisko umíněné.

Janek už nopky našel. Enom sa uehmulovái,Q5B) ale do řeči sa nemíšál.

Křúpalka měřila. Préj, dám vám to dohromady a šestnástý díl vám přidám, aby to bylo dobře. Domluv zač móžeš a spravedlivě odměř. Tož podržte. Maehalena držaia na druhéj straně a Křúpalka ušmykla sukno křivákem. Pámbu daj ščestí, abyste ve zdraví zedrali, praví skfádajaci sukno.

Ja, Pámbu daj, Pámbu, aj vám, Maehalena na to.

Řečnovali ešče chvílu. O svadbě sa nezmiňovali. Bylo vidět na obojích, že by tom hrabě nebránili, ale néni třeba náhliť na horké šišky