Šak dysi při řeči Marušák chválil Machalu, préj veť on ani taják by nebyl z dědiny, ťanu je aj zečtený. A jeho tata býJ písmák. Veť dysi aj na kněza na kazatelnici zavolal: To néni pravda ! Potom aj skrzevá to býl v ratúzi,257) třeba najel pravdu, ale že to nemjéi v kostele vykřikovat. Esce jak býl starý, pověďél z býblije verš, jaký do chtěl.

Od téj chodíval Janek brzo každá nedělu do Lhoty. Lhotská chasa měla naň s kopca, že jím chodí za jejich děvčicú.

Přišel on Křúpalů do mlýna ten deň před prvním májem. Večer byia celá dědina hoře koncem. Chlapíci, co měli nachystané máje 25S) pro svoje galánky, zagumávali 25!)) jich a vartovali.

Máje sa vartúvaly všade. Lebo nedy nekerý viďaci pěknějšího mája, tož ho vytrh a postavíí ho svéj děvéici, a dyž zas nedo mjéí na nekerú děvčicu z kopca, tóž jí mája vytrh a nede zavlek. Bývalo s tým dosť mrzutostí mezi chasu. Dysi Kaöi Mikéskovéj ukradli keřísi pěkného mája, co jí ho Jura Fojtů postavit, a dali jí místo něho pauz a naň zabitý 26°) hrnec drátovaný a místo pentlí jakési škaredé hadřisko.

Já letos nebudu mět mája, nadhodila Maruša Jankovi, dyž ho vy-provazovala. Ale šak já o to nedbám, přiřekla.

Dybych tu býval,061) měla bys ze všeckých májů najpěknčjšího ty, istíl Janek.

Šak já vím, řekla Marýna položaci mu hlavu na rameno.

Výjďaci za dědinu střetl sa Janek s kulu 262) chlapů.

Už ide, začúí hněď zezdaleky. Tož sme ho přeca dopařili.263)

Chťél jím vyminúť, ale chlapi ho zaskočili, préj: Odkel ideš?

Co je vám po tom! odbýval jich Janek. Já si idu svú cestu a vy si děte také svú.

Šak my ti povíme »svú cestu«! To je tvoja cesta: do mlýna? To je cesta naša! křičál jeden,

A druhý zasej:

My hledáme Nica.<26i) Včil musíš řécť, čí si a co tu chceš.

A třetí:

My ťa dáme ge starostovi.

Ja, to on by býl rád, volat kerýsi ze zadku. Dyby ho tak starosta zavřéí do komory z Marýnú.